Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Nothing Like Us 8.part

5. june 2013 at 23:05 | Cath!e |  Nothing Like Us
Tááák mám tu pro Vás čerstvě dopsaný díl :D a celý ho věnuji svému milovanému dvojčeti, protože zítra má ústní maturitu :)
Kotě, hodně štěstí!! :) budu na tebe myslet a ty všem vytřeš zrak!! ♥
No, tak si dílek užijte a prosím komenty!! :)



S pousmáním jsem zapletla své prsty do jeho jemných, blonďatých vlasů. Jeho rty lehce slíbávaly mé a naše jazyky mezi sebou uskutečňovaly malou bitvu. Slabě jsem zavzdychala, když jeho zoubky něžně stiskly můj spodní ret. Jednou svou ruku položil na mou tvář a druhou si mě lehce přidržoval za pas. Jako bych mu snad chtěla utéct a on tomu chtěl zabránit.
Když už nám oběma pomalu, ale jistě docházel dech, tak se ode mě pomalu, na nepatrný kousek oddálil. Své čelo opřel o mé a s úsměvem na rtech se mi zahleděl do očí. Ach, ty krásné, modře průzračné oči plné chtíče.
S vydechnutím jsem otevřela oči a vystřelila do sedu. Nechápavě jsem si prohrábla vlasy a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Skrz zatažené žaluzie mi do pokoje prosvítal úzký pruh světla, takže už byl den. S hlubokým nádechem jsem se pohodlně posadila do tureckého sedu a vlasy si stáhla na jednu stranu.
"Byl to jen sen." povzdychla jsem si. "Bohužel." blesklo mi v hlavě a sama pro sebe jsem se zamračila. Bohužel?? Nestála jsem o to, nestála jsem o něj.
Zlehka jsem konečky prstů pohladila své rty. Ani mi nedošlo, že se mi na tváři usídlil blažený úsměv. Jeho rty na mých, jeho dlaní na mém těle, jeho zrychlený, sladký dech, který lehce hladil mou pokožku. Zavřela jsem oči a skousnula si spodní ret. Bože, jako bych pořád cítila jeho pevné objetí, sladké polibky…
"Kruci!!" zaklela jsem a sama pro sebe se zamračila. Nechtěla jsem s ním mít cokoliv společného, natož aby se mi vkrádal do snů a tak… Ne, jen pomyšlení na to mě přivádělo zpátky a to já nechtěla.
Když jsem ho viděla naposledy, tak se choval jako naprostý kretén, tak proč se mi o něm pořád zdálo?? Kolikátý to byl sen?? Za posledních čtrnáct dní jsem ho nemohla dostat z hlavy a to jen kvůli těm snům.
Na druhou stranu, uplynulo čtrnáct dní od toho karnevalu, od našeho posledního setkání. A nezdálo se, že on by vyhledával mou společnost. A jeho plané řeči, že ten natáčecí den byl kvůli dětem a ne kvůli slávě. Měl tolik času, aby to dokázal, ale za celou tu dobu si nenašel jedinou minutku, aby děti navštívil.
Se znechuceným obličejem jsem se vyhrabala z postele. Nikdy by mi nestál za jediné milé slovo, za jediný úsměv. Nedovolím, aby se jeho namyšlené ego ještě přiživilo na můj účet. Nebo nedej bože, na dětech.
Se zamračením jsem se zabalila do županu a se zmatenými myšlenkami jsem se vydala chodbou ke schodům. Nechápala jsem, proč se mi o něm neustále zdálo. Nesnášela jsem ho, pohrdala jsem jím. Byl pro mě míň, než nic, tak proč se mi neustále vkrádal do snů?? Kvůli nim jsem na něj pořád myslela a co víc, nebyl už mi tak odporný. Ale bylo mi jasné, že ve skutečnosti není takový, jako v mých představách. Nemohl být.
"Dobré ráno, zlato." vyrušil mě z toku mých myšlenek hlas mého staršího bratra. S úsměvem jsem mu také popřála dobré ráno a prošla kuchyní ke konvici s čerstvě uvařenou kávou.
"Kde jsou všichni??" "Táta je v práci a dvojčata ještě vyspávají." informoval mě, vypil poslední lok kávy v jeho hrnku a vstal. "A já už taky musím." usmál se na mě a vtiskl mi polibek na čelo.
"Přijdeme s tátou až večer, tak to tu s dvojčaty nějak přežij a pokuste se nezbořit barák." zasmál se a já neodolala úšklebku. "Tak ahoj." řekl ještě, když si přes ramena přehodil svou koženou bundu. "Pa." pípla jsem ještě směrem k němu, než za sebou zabouchl vchodové dveře.
S úsměvem jsem se posadila ke stolu a upila kávy. Jen představa toho, že celý den strávím ve společnosti dvojčat, mi přiváděla bolehlav. John a Jimm. Ano, milovala jsem své mladší bratry, ale na to, že už jim bylo skoro osmnáct, se pořád chovali jak malý, pubertální spratci. Ale možná právě to byl důvod, proč jsem je tolik milovala.
Raději jsem nad svými myšlenkami zavrtěla hlavou. Bylo mi jasné, že dvojčata budou spát ještě minimálně hodinu, tak jsem se pustila do přípravy snídaně. Lívance s marmeládou mi zabraly chvilku a spolu s dvěma hrnky kakaa jsem jim vše připravila na stůl. Ještě jsem na kousek papíru naškrábal rychlý vzkaz, že dnes doma nebudu a ať si užijí snídani, poté jsem se vrátila do svého pokoje, abych se vypravila.

"Dobré ráno." "Ahoj Katie." usmála se na mě recepční ústavu. Rychle jsem kolem ní prošla a v ruce stiskla tabulku čokolády, kterou jsem cestou koupila. Byla s oříšky, tu má Annie nejraději.
S úsměvem na rtech jsem prošla dlouhou, barevně ozdobenou chodbou až k posledním dveřím, které jsem tak dobře znala. Už jsem sahala po klice, když jsem se zarazila. Okamžitě mi na tváři naskočil široký úsměv, když jsem si vzpomněla na rozčílenou Annie, když jsem jí naposledy vpadla do pokoje bez zaklepání.
Zlehka jsem zaklepala na bílé dřevo a počkala, až uslyším její hlas. Když se nic neozývalo, zaťukala jsem ještě jednou, ale to už jsem na vyzvání nečekala a vešla. Pokoj byl perfektně uklizený, postel ustlaná. Se zamračením jsem vešla dovnitř. To u Annie nebylo normální, nerada uklízela a rozhodně nikdy nestlala. Rozhlédla jsem se kolem sebe.
Srdce se mi zastavilo, když mi hlavou probleskla ta černá myšlenka, co se mohlo stát. Annie, moje malá Annie tu nebyla. Vždy je ráno u sebe v pokoji. Se slzami v očích a zalapáním po dechu jsem rychle vyběhla z jejího pokoje a vydala se rovnou ke kanceláři ředitelky.

Ne, nemohlo se to stát. Bylo ještě moc brzy na to, aby odešla.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 5. june 2013 at 23:31 | React

Ty jsi to tak utnula jako :-( Chudák, doufám, že to s Annie bude dobré. A když ne, tak ji aspoň Niall musí utěšit. :-D
Moc se těším na pokračování a doufám, že bude co nejdřív, když nás tak napínáš!!!

2 Jane Jane | 6. june 2013 at 0:39 | React

Cte se to vazne skvele. Ale jednu vec ti musim vytknout. Pridavas hrozne malo a ja jsem porad natesena na dalsi dil, ale ono porad nic :D. Jsem zvedava, jak to dopadne. Snad se Annie nestala ta hrozna vec. Tesim se na dalsi :) :-)

3 Wewe! ♥ I love youuuu ♥ Wewe! ♥ I love youuuu ♥ | Web | 6. june 2013 at 16:28 | React

ÁÁÁÁÁ, DĚKUJJÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ :D Teď už můžu říct, že mám maturituuu...úžasný pocit! :-D
Hahaaaa, takové sny mám moc ráááda...hmmm, Horan je kořen! Takže takový objímání a polibky s ním, mmmm... :D
Já su na Hazzu, ale víč co :D
Pak ty dvojčata...připomělo mi to nás dvě :D ale bratři ook :D
Dobře a ten konecc!!!! COOOOO? DOUFÁM, ŽE SI JI NEZABILAAA, dvojčááátkooo...PAMATUJ, VÍM, KDE BYDLÍŠ... :-D  :-D  :-D
TAK RYCHLE POOKRÁÁÁČKOOO, píšeš úúžasně, ale trváá ti tooo. Víme, že si lííná, ale když chceš, si moooc velká šikulkaaaA!!! Moje šikulkaaA! :-D  :-D ♥♥
Dokonalýýý dííííl!!!

4 Lucy Horan Lucy Horan | Web | 8. june 2013 at 2:26 | React

Hey, co ten konce jako !! :D Takhle utnout mi to nesmíš !! Ty potvůrko jedna !! :D
A ten začátek? Já si myslela, že je to skutečnost, ale ty pak napíšeš, že to byl sen? Co? To mi nesmíš dělat !! Jinak popsala jsi to úžasné, to líbání a tak :-) Až tak, že jsem si tam představovala sama sebe :D Jinak já vím, že je zamilovaná do Nialla. Řekni, kdo by nebyl :D
Ale s tím koncem jsi mě naštvala :D Doufám, že ji nezabiješ !! Sice nevím kde bydlíš, jako Wewe, ale klidně se ji zeptám na adresu :D Nebo pojedu s ní !! Ha :D Jsme na tebe dvě !! :D :D
Jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Honem další :-)

Btw.: na blogu mám docela důležitý článek, byla bych ráda, kdyby sis ho přečetla. Díky zlato :-)
A jak se vůbec máš?????? Vůbec nic o tobě nevííím :-( :-| :-?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement