Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Gotta Be You 45.part The End

27. may 2013 at 19:33 | Cath!e |  Gotta Be You
Nooo jak vidíte, je konec!! :D :D
Haha I'm just kidding :D pokud budete chtít, mám v plánu druhou řadu :)
Teda jako že, chtěla jsem to všechno napsat v jedné ffce, ale potřebovala jsem nějak oddělit ten časový posun, aby byla vidět změna, kterou chystám... a jak řeklo moje milovaná dvojče: Bude to cool!! :D :D takže se řídím její radou :D
No, tak jednoduše, pokud jí bude chtít, tak bude :)
Teď si užijte poslední dílek a prosím o komenty!! :)







"Chybí ti??" uslyšela jsem za sebou a polekaně se otočila. Gem stále ve dveřích mého pokoje, opřená o futra a upírala na mě svůj ustaraný pohled. Smutně jsem opět pohled stočila k oknu, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Slovy se nedalo ani vyjádřit, jak moc se mi stýskalo. Jak mi chyběly jeho rty, které mě něžně líbaly, ruce, které mě ochranitelsky svíraly.
Když jsem na svých ramenou ucítila její dotek, tak jsem zvedla oči. "Neskutečně moc." přiznala jsem a prvním pár neposedných slz mi steklo po tváři. Už jsem tomu nedokázala zabránit, prostě jsem plakala. Rezignovala jsem.
Gemma se posadila na opěradlo křesla, kde jsem seděla a zmáčkla mě v pevném objetí. "Nevěděla jsem, že ho opravdu tak moc miluješ." řekla potichu. "Ještě víc, než si dokážeš představit." vzlykla jsem a chytla její ruce, které mě svíraly v objetí. "Ale ani to nestačilo." pousmála jsem se bolestně.
Gem si smutně povzdychla a poupravila mi neposedné vlasy, které mi padaly do tváře. "Doufala jsem, že se změnil. Věřila jsem tomu… když viděla, jak o tobě omluví, jak je šťastný. Nikdy jsem ho takového neviděla." špitla a já pevně semkla víčka. Nechtěla jsem to poslouchat. Nechtěla jsem slyšet nic ve spojitosti s ním. Bylo toho na mě až příliš.
"Možná bys mohla… teda chci říct, kdybyste si promluvili…" zarazila se opět a já k ní okamžitě otočila uplakaný pohled. Nechápavě jsem nakrabatila čelo a ona smutně sklopila pohled. "Myslíš, že mu to dokážeš odpustit??" zeptala se konečně a já zmateně sklopím pohled. Zavrtala jsem ho hluboko do země a v hlavě mi létalo plno otázek.
Odpustit mu?? Tak moc mi ublížil. Nevím, jestli bych zvládla být opět v jeho přítomnosti bez toho, abych se rozbrečela. Jak bych mu dokázala odpustit??
"Totiž, nemyslím hned. Někdy, časem." dodala rychle, když si všimla mého zmateného a vyděšeného pohledu. "Nevím." přiznala jsem a odhodlaně k ní zvedla oči. "Tak moc mě to bolí. Jako by uvnitř mě byla černá díra, která se rozhodla pozřít vše, co jí přijde do cesty." vysvětlila jsem a ona ze mě nespustila bolestný pohled.
"Možná bys mohla na chvilku někam odjet, odpočinout si a vše si srovnat v hlavě bez myšlenek na něj." řekla. Odjet. Znělo to tak jednoduše a krásně. Ale pochybuji o tom, že mě myšlenky na něj opustí tak lehce, jen kvůli změně prostředí. Každopádně to okamžitě nadchlo mou mysl.
"To zní dobře." přikývla jsem s lehkým úsměvem a v jejích očích se objevila aspoň částečná úleva. "Možná bych se mohla vrátit do Ameriky." pípla jsem zamyšleně. Tvář Gemmy rychle ztuhla a nabrala popelavou barvu. "Vrátit?? Do Ameriky??" vypískla překvapeně a já lehce přikývla.
"Ale… takhle jsem to nemyslela. Myslela jsem, že třeba na víkend, ale ne tohle." pronesla rozčíleně, ale já jen zavrtěla hlavou.
"Je to to nejlepší, co můžu teď udělat." řekla jsem tiše a vstala. Jako tělo bez duše jsem prošla přes svůj pokoj až k posteli a zpod ní vytáhla svůj kufr. Nevnímala jsem Gemmiiny nesouhlasné řeči a prosby, ať si to rozmyslím a pomalu do kufru balila první oblečení.
New York… jak mi najednou to město chybělo, jako by to byla nějaká velice vzdálená vzpomínka, která pomalu, ale jistě upadala v zapomnění. Ale nechtěla jsem na ni zapomenout, na to pro mě až moc znamenala. I přes ty špatné vzpomínky.
"Tobě tohle přijde lepší??" probleskne mi hlavou a já zamračeně svraštím čelo. V Americe jsem si myslela, že je to láska a že mé srdce už nemůže být více zlomená. Ale až tady, s ním, jsem poznala ten pravý význam toho slova. A také jak bolí pravé, zlomené srdce.
"Prosím Gee, už mě nepřemlouvej." pípla jsem, když jsem si sedla k notebooku a spustila ho. "Odjedu a nic mě nepřesvědčí." řekla jsem a rychle na internetu vyhledala prodej letenek.
"Fajn." přikývla rezignovaně a vstala z křesla, kde jsem ji nechala samotnou. "Kdy??" zeptala se a přešla pokoj ke mně. Zadumaně jsem hleděla do počítače a pak k ní zvedla pohled. "Zítra." "Už tak brzy??" vyhrkla. "Nechci na nic čekat, prostě už chci být pryč." pípla jsem a jedním kliknutím si objednala letenku na příští den odpoledne.
"Sbohem Londýne, vítej zapomnění." problesklo mi okamžitě hlavou a já pocítila aspoň mírnou úlevu.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 27. may 2013 at 19:46 | React

Néééé, to přece takhle neukončíš :-(
Ale úžasná ffkaa, moc se mi líbila, děkuji, že jsi ji přidávala.
Určitě stojím o druhou řadu a doufám, že skončí happy endem :-D

2 LARRY LARRY | 28. may 2013 at 14:39 | React

Moc krásná povídka a tu druhou řadu chci :-)  :-)

3 Wewe! ♥ I love youuuu ♥ Wewe! ♥ I love youuuu ♥ | Web | 28. may 2013 at 15:40 | React

DRUHÁ ŘADA BUDE, BO JSEM ŘEKLAAA!!! :D
To je hustý! Fakt odjede pryč, od něj...tak daleko. Jsem zvědavá, co chystáš pak...jestli přijede zpět, nebo se v NY potkaj...jestli bude v NY šťastnějšííí.
No, dráámíčkoooo, to teda budeee...ty si celá dramíčkováááá! :-D  :-D
PUSO, PECKA BOMBOVÉJ SMUTNÉJ, OTEVŘENÉJ DÍLEK...KONECC!!!

HONEM další ŘADU!!! :-D  8-)  8-)

4 Kee ;) Kee ;) | Web | 2. june 2013 at 7:53 | React

jasne, ze chceme 2. radu. Jak o tom muzes pochybovat? :DD
to nemelo skoncit takhleee, meli se dat dohromady! :DDD
uzasny!!!!!!

5 Zev Zev | Web | 8. june 2013 at 23:09 | React

Wow! Tak na tohle chci určitě druhou řadu... :-D
V žádném případě jsem nečekala, že to ukončíš takhle!! :D :D
Oni se musí dát dohromady... sice jsem už trochu unavená z toho, jak každá povídka končí tím stereotypním, ale přesto krásným happyendem, jenže tady ho potřebuju, protože vím, že v tvém podání bude nádherný...
Píšeš skvěle a já se nemůžu dočkat, až sem tu drohou řadu dáš, což bude doufám brzy...
Jej, kdo by čekal, že napíšu tak dlouhý komentář a to až k poslednímu dílu :-)

Prostě se mi celá povídka líbila, jak na začátku do toho vztahu ani nechtěla jít a pak spolu byli tak šťastní a nakonec se to královsky posralo, ale o to jde
O DRÁÁMO MUSÍ JÍT VŽDYCKY!! :-D
Prosím dej tu druhou řadu a hlavně ji dej brzy... :D :D

6 Zev Zev | Web | 8. june 2013 at 23:11 | React

Taky by tam klidně mohl být Harryho pohled na celou situaci... pokud si teda troufneš ho napsat... jestli ne, tak nevadí holka :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement