Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Untitled

10. january 2013 at 22:30 | Cath!e |  Jednodílné/ Dvojdílné
Tak jsem se normálně vzmužila a napsala jednodílovku :) měla jsem ji napsanou už včera, ale prostě se mi nelíbilo, že jsem z Nialla udělala hajzlíka, tak jsem to přepsala :D no řekněte, mohla by ta nevinná tvářička někomu ublížit?? :D NEVER! :D
Hope You Like It!! :)




S pousmáním jsem si pohladila, stále ještě ploché bříško a pohodlně se usadila. Zavřela jsem oči a před očima jako by mi proběhlo to, co se může stát. To co bych si přála. Ze snění mě probralo bouchnutí domovních dveří a já automaticky otočila hlavu za zvukem. Na tváři se mi okamžitě objevil široký úsměv, když jsem v chodbě zahlédla jeho blond vlasy. Jakoby nic jsem opět otočila hlavu od něj a zaujatě se zahleděla na nudný pořád v televizi.
"Ahoj lásko." uslyšela jsem jeho líbezný hlas, a když jsem k němu zvedla pohled, okamžitě jeho rty spočinuly na mých. S pousmáním jsem zavřela oči, prsty zapletla do jeho vlasů a přitáhla si ho natěsno k sobě. "Jsi vypravená??" zeptal, ještě mě políbil na čelo a přisedl si vedle mě. Nechápavě jsem zkoukla svůj ohoz a pak překvapeně pohlédla do jeho tváře. "Mám na sobě tepláky a mikinu." zavrtěla jsem hlavou, on se ale jen zasmál a stiskl mě v pevném objetí.
"Když tobě sluší stejně nejvíc." špitl mi těsně u obličeje a pak mě políbil. "Víš, ale já bych stejně dneska nejraději zůstala doma. Sama, jen s tebou." broukla jsem a on se zamračil. "Nedělej na mě ty psí oči, víš, že ti pak všechno projde. Musíme jít, je to jen rodinná večeře." řekl a já smutně sklopila pohled. "Já vím, ale já tyhle sešlosti prostě nesnáším. Chtěla bych s tebou být sama, udělat si krásný večer a promluvit si." "P-promluvit??" vykoktal zmateně a já se zasmála. "Neboj, není to tak strašné." dodala jsem se smíchem a na jeho tváři se objevil úlevný výraz.
"Tak povídej." "Ale teď to nejde. Musí to být výjimečná situace a ne doma na gauči." zasmála jsem se, on mě objal kolem ramen a přitiskl k sobě. "Každá chvíle s tebou je výjimečná." špitl potichu a já cítila, jak mi rudnou tváře. Milovala jsem ty lichotky, kterými mě zasypával, ale pořád jsem byla nesvá, když mi je říkal. Nedokázala jsem pochopit, proč zrovna mě si vybral a proč zrovna já měla takové štěstí na tak dokonalého přítele.
"Fajn, zajdeme si zítra na večeři, do kina a pak jestli budeš chtít tak někam si zatancovat." navrhl a já horlivě přikývla. "Ale teď už bysme opravdu měli jít." řekl s pohledem upřeným na své hodinky na zápěstí a vstal. Také jsem vyskočila na nohy, a když už mířil z místnosti, tak jsem ho doběhla a skočila mu na záda. Niall se jen zasmál, chytl mě pod koleny a přidal do kroku.

"Ehm, ehm." odkašlala jsem si nenápadně a počkala, až se Niall otočí. Sešla jsem ještě o jeden krok níž, a když se ke mně otočil, tak mu překvapením poklesla brada. "Vypadáš naprosto úžasně." vydechl a já stydlivě sklopila pohled. Ještě jsem si trochu poupravila šaty, ale když mě objal kolem pasu, pevně k sobě přitiskl a sundal z těch posledních dvou schodů, tak jsem mu s úsměvem pohlédla do očí.
"Myslím, že je to od tebe dost nespravedlivé." řekl zamračeně a já překvapeně zamrkala. "C-co?? Co jsem udělala??" zeptala jsem se nechápavě a vyděšeně zároveň. Po chvilce se na jeho tváři objevil široký úsměv a své rty přitiskl na mé. "Že vedle tebe vypadám jako naprostá nula." řekl a já opět cítila, jak mi rudnou tváře.
Byla jsem zvyklá na jeho ustavičné lichotky a člověk by řekl, že bych už měla být tak otupělá a nereagovat na to zrudnutím. Vždy mě ale dokázal překvapit, ať už to bylo nějakou maličkostí a totálně mě tím vyvedl z míry. Už jsem si nedokázala představit život bez těch slov, která mi naplňovala den. Bez toho, aby mě ustavičně s úsměvem přesvědčoval o tom, jak mi to sluší nebo o tom, jak dokonalá jsem.
"Tak půjdeme??" zeptal se a mě tím probudil ze snění o jeho dokonalosti. S pousmáním jsem přikývla, chytla se jeho dlaně a vydala se za ním z domu.

"Jak vypadám??" zeptal se Niall nervózně a já se pousmála. "Vypadáš skvěle, zlato. Nemáš proč být nervózní, rodiče tě mají rádi." řekla jsem a pevně chytla jeho ruku. Cítila jsem, jak se chvěje a věnovala mu další povzbuzující pohled.
"Ahoj mami." usmála jsem se, když se dveře otevřely a v nich se objevil rozzářený obličej mé matky. "No konečně, holčičko." vypískla a tiskla mě v pevném objetí. "Nialle, zlato, jsme rádi, že jsi přišel." objala tentokrát Nialla Ten se jen usmál a věnoval mamce pár lichotek.
Společně jsme potom vešli a přidali se ke zbytku rodiny, která seděla na zahradě. Když se táta s Niallem začali nadšeně bavit o fotbale, tak mi bylo jasné, že už je vše v suchu. Oba dva fotbal milovali a ještě raději byli, když se o něm s někým mohli hádat. "Broučku, pomůžeš mi s něčím v kuchyni??" vyrušila mě mamka ze snění a já k ní zvedla pohled. S pousmáním jsem přikývla, vstala a následovala ji do domu.
"Tak jak vám to klape??" zeptala se jako by nic, když jsme se ocitli sami v místnosti. Se smíchem jsem nad ní zavrtěla hlavou. Její záminka pomoci, aby si se mnou mohla o samotě promluvit, mi přišla vtipná. "Ale jde to." pokrčila jsem jako by nic rameny a dál jí nevěnovala pozornost. "Nic víc mi neřekneš??" zeptala se a já se jí nechápavě podívala do tváře. "Já…" "Zlato??" vyrušil mě ten krásný hlas.
S úsměvem jsem se otočila, ale když jsem uviděla jeho omluvný pohled a mobil v ruce, tak mi bylo vše jasné. Milovala jsem ho, každou vteřinu s ním, cokoliv udělal nebo řekl, ale někdy jsem měla pocit, že práce je pro něj přednější. "Nechám vás o samotě." špitla mamka a než jsme stačili cokoliv říct, tak odešla.
"Hrozně mě to mrzí, ale…." "Musíš odejít." odfrkla jsem si. Nenáviděla jsem to, že jsem vždy byla až na druhém místě. "Tak mě pochop, je to moje práce." "Práce??" zopakovala jsem po něm zamračeně a naštvaně praštila lžící o stůl. "Minule tvá hrozně důležitá práce spočívala v pojídání pizzy na čas a koukání na animované filmy. Je mi jedno, když se bavíš s kluky, miluju, jak jsi nadšený z každé maličkosti, co se týká kapely, ale chtěla jsem po tobě jen jedno odpoledne s mojí rodinou." řekla jsem a on provinile sklopil pohled.
"Nevěděla jsem, že je to pro tebe až takový problém." zabručela jsem naštvaně, otočila se k němu zády. Když jsem na svých bocích ucítila jeho jemné doteky, tak jsem pevně semknula víčka a zhluboka se nadechlo. To vše mi tak ubližovalo. A já nechtěla, aby viděl mé slzy.
"Budu pospíchat." špitl těsně u mého ucha a následně ho políbil. "Nemusíš." vzlykla jsem a vymanila se z jeho náruče. "Chápu, že zábava je pro tebe mnohem důležitější než rodina tvé přítelkyně. Je jasný, že tu nechceš být, vždyť jsme pro tebe cizí a já tě tu nebudu držet jako na vodítku." řekla jsem jako by nic a rychle si utřela těch pár slz, které mi tekly po tváři. "Ach bože." zavrčel zlostně Niall a kopl do jedné židle u stolu, která se následně převrhla.
"Fajn, víš co?? Zůstanu tu, abys měla klid." "Ale já nechci, abys tu zůstal z donucení. Navíc pak celý večer koukat na tvůj otrávený obličej…" "Tak co sakra chceš??" křikl naštvaně a já se na něj otočila. Bylo pro něj asi moc těžké pochopit, že pouze chci, aby byl se mnou z vlastní vůle. "Nic, už nic. Raději běž." špitla jsem potichu a raději se k němu opět otočila zády.
Naše hádky se vždy týkaly jen toho, že musí odejít. Nenáviděla jsem se za to. Přišla jsem si jako zlá mrcha, která ho chce jenom pro sebe, ale on jako by neviděl to, že potřebuji být s ním.
"Děje se tu něco??" uslyšela jsem hlas svého otce a raději si rychle otřela uplakané tváře. "Nic." řekla jsem a s pousmáním na něj pohlédla. "Tak pojďte na zahradu, jídlo je hotové." "Niall už je stejně na odchodu." řekla jsem a naše pohledy se střetly. V jeho očích bylo tolik naštvanosti a zoufalství. "Nezůstaneš ani na jídlo??" zeptal se táta překvapeně, ale Niall stejně neotrhl své oči od mých. "Ne, ale budu chvátat, abych tě vyzvedl." řekl smířlivým tónem, ale já jen zavrtěla hlavou. "Nemusíš, dneska tu přespím. Jsem unavená a půjdu brzy spát." řekla jsem a praštila utěrkou o linku. "Ehm, já raději půjdu a vy si to tu vyřešte." řekl táta a rychle zmizel.
"Asi měl bys jít, abys nepřišel pozdě." dodala jsem s kamenným výrazem. Niall mi smutně hleděl do očí, ale když viděl, že to není nic platné, tak sklopil pohled, vzal do ruky svou bundu a pomalu odešel. Jen co jsem uslyšela bouchnout domovní dveře, tak jsem se sesunula na židli a rozplakala se. Nenáviděla jsem hádky s ním, nenáviděla jsem, když mě opouštěl a ještě víc jsem nenáviděla pocit, že za vše můžu já.

Unaveně jsem otevřela oči, ale opět je hned zavřela. Přímé sluneční paprsky, které prostupovaly do mého pokoje, byly jako jehly v očích. Pomalu jsem se posadila, protřela si oči a vstala. Byla jsem pořád nesmírně unavená, a když jsem na sebe pohlédla do zrcadla v koupelně, tak to byl menší šok. Oči jsem měla nateklé a rudé od pláče, vlasy rozdrbané. Ale bylo mi to naprosto jedno. Stáhla jsem vlasy do vysokého drdolu, opláchla si obličej a poté se umyla. Byla jsem rozhodnutá dnešek strávit v posteli. Když se ozval můj hladový žaludek, tak jsem přes svou košilku na spaní hodila župan a šla dolů.
Rodiče už byli vzhůru a mamka chystala snídani. Zabručela jsem neurčitý pozdrav, posadila se a nalila si čaj. V místnosti byl hrobové ticho, jako by se všichni báli promluvit. Když ale někdo zazvonil, tak jsme na sebe všichni překvapeně pohlédli, táta vstal a šel otevřít. Po chvilce se vrátil, s Niallem v zádech.
"Ehm, dobré ráno." pousmál se, přelétl pohledem mé rodiče a pak pohlédl na mě. "Chtěl bych si s tebou promluvit." řekl a já ztuhla. Úžasné, teď kvůli své hysterické a nemožné povaze přijdu o toho nejlepší kluka pod sluncem. Jen kvůli zbytečnému křiku a pláči. "J-já s tebou taky." pípla jsem a vstala. Bála jsem se toho, co mi chce říct, ale jedno jsem věděla jistě. Ať už se se mnou dnes rozejde nebo ne, musím mu říct pravdu.
Pomalu jsem zamířila do obýváku a Niall mě následoval. "Tak??" pobídla jsem ho, když jsem se k němu otočila čelem. "Začni." "Ne ty." pobídla jsem ho opět a on se usmál. I jeho úsměv mi najednou přišel tak bolestný. "Víš, ten včerejšek, já…" zarazil se a sklopil pohled. Bože, jen ať neříká to slovo 'konec'. Ať neříká, že už to mezi námi nemá cenu a že bude lepší, když se rozejdeme. Ano, zlomilo by mi to srdce a rozbilo ho na tisíce malých kousků.
"Ano??" pobídla jsem ho po chvilce zoufale a on ke mně zvedl pohled. "Mrzí mě to. Měla jsi pravdu, někdy se prostě chovám jako malé dítě a pak mám jen pocit vinny. Hrozně mě ta včerejší hádka mrzí a nechci, aby se to někdy opakovalo." vychrlil rychle a já zůstala omámeně stát. "J-já…" "Počkej." zarazil mě s úsměvem.
Nechápavě jsem nakrabatila čelo. "Jen prostě chci, abychom se nehádali a pokud tomu budu muset něco podřídit, tak to udělám. M-myslím tím úplně všechno, i svou kariéru." dodal, když viděl můj nechápavý pohled a já se ohromeně chytla za ústa. V životě by mě nenapadlo tohle po něm chtít. "Co to říkáš??" zeptala jsem se plačky. "To přeci nemůžeš. Nechci, aby ses čehokoliv vzdával." zavrtěla jsem horlivě hlavou. "Chci, abys zůstal tak úžasný, jako jsi a já prostě přestanu být hysterka." řekla jsem a on mě se smíchem objal kolem pasu. "Takže nechceš, abych přestal zpívat??" "Co tě to napadlo?? To rozhodně ne. V životě bych tě o to nemohla požádat." zavrtěla jsem nechápavě hlavou a pár neposedných slz mi steklo po tváři. Byl by ochotný vzdát se své lásky, svého snu, života jen kvůli mně?? Větší důkaz lásky a oddanosti mi nemohl dát.
"To jsem rád. Nevím, co bych jinak dělal." "Blázínku." zasmála jsem se, objala ho kolem krku a políbila na rty. Niall mě s pousmáním objal kolem pasu, vyzvedl do výšky a párkrát mě zatočil dokola. "Víš, ehm já ti taky musím něco říct." řekla jsem pomalu, zdráhavě, když mě opět položil na zem. S pousmáním mě pobídl a já se zhluboka nadechla.
"Jsem těhotná." pípla jsem potichu a pohlédla mu zpříma do očí. Zůstal na mě zaraženě hledět a já nebyla schopná z jeho výrazu vyčíst, co si myslí. Po pár vteřinách jsem ho pohladila po tváři, to jako by ho probudilo z transu a zamrkal řasami. "C-cože jsi??" zeptal se potichu a já zmateně ustoupila.
"Těhotná." zopakovala jsem. Mé ruce klesly dolů z jeho krku. Po chvilce ale jako by mu vše došlo a na jeho tváři se objevil široký úsměv. "J-já budu táta??" vykoktal zmateně a já se smíchem přikývla, když mě opět popadl do náruče a rychle se mnou zatočil. "Ano, budeš táta." "Budeme mít dítě." vykřikl a já se zasmála jeho bláznění. "To je nádherný, bože, to je úžasná zpráva. Lásko, miluji tě." zasmál se, když si mě vyhodil do náruče a políbil mě na rty.
"Počkej, počkej…" zasmála jsem se a on se zaraženě zastavil. Překvapeně mě postavil na zem a já ho pohladila po tváři. "Slíbíš mi něco??" "Cokoliv." přikývl. "Nikdy, nikdy už se nebudeme hádat a nikdy, ale opravdu nikdy nepřestaneš zpívat." dodala jsem a na jeho tváři se objevil široký úsměv. "Slibuju." přikývl, lehce mě objal kolem pasu a opět o sobě přitiskl. Jeho rty spočinuly na mých a já v tu chvíli byla ta nejšťastnější osoba na světě.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Kee ;) Kee ;) | Web | 10. january 2013 at 23:05 | React

awwwww, to bylo krasne !!! Mas naprostou pravdu, z toho andilka nejde udelat tyrana. Ani si nedokazu predstavit, ze by zabil mouchu !! Krasneeeee! Trochu hysterie neuskodi :D jen tak dal !!

Btw, na email jsem ti poslala jednu z mych povidek :) kdyz se nebude libt, proste ji zahod :D

2 Łilly Łilly | Web | 10. january 2013 at 23:50 | React

OMG !! :-)
úplně dokonalé ... hele, kdyby jsi z něho udělala hajzlíka, tak bych tě asi zabila !! :D :D protože on je tak roztomilý, milý, nevinný !! :D :D
jak řekla Kee, ani já si nedokážu představit, že by zabil mouchou, natož ublížit nějaké holce !! :-)
on přece čeká na tu svoji princeznu, ne?? a to jsem já !! :D :D a ke své holce se bude chovat jako k princezně :-)
Btw. úžasná animka, zlato .. skvěle jsi vybrala :-) :-* ♥

[1]: jak zahodit ?? doufám, že ji sem Cath!e přidá a já se nehorázně moc těším :-) úžasně píšeš :-)

3 Kee ;) Kee ;) | Web | 11. january 2013 at 5:12 | React

jeee, ja hlava derava :D Swan wings

4 Wewu>>lína ! love youu!♥ Wewu>>lína ! love youu!♥ | Web | 11. january 2013 at 16:35 | React

Dvojčeee, OMGGG, to je náádherná povíídka!! :D Niall je tam fakt dokonalýý! :D ach, přímo úžasný, když ji pořád lichotil, ale dostalo mě, jak se naštval...to bylo trochu moc.
A bylo mi hned jasný, že je těhotnáá :D :D Ha, byl tak šťastný, když mu to řekla :D
Tohle se ti fááááákt povedloooo!!!!
Božíííí, skvělýýýý, nádhernýýý!!! :-* :-* ŠIKOVNÝ DVOJČE TO MÁM... :-D :-D (i když neumí číst v závorkách :D :P )

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement