Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Last First Kiss 2.part

26. november 2012 at 21:37 | Cath!e |  Last First Kiss
Ták, jelikož já tu mojí kočku děsně moc miluju, tak Vám se dám další dílek :) ♥ ale může za to jenom Wewe :D ♥
Doufám, že se bude líbit a PROSÍM KOMENTY!! :)
PS: Je to vážně dlouhý a čekejte ještě aspoň jeden dílek :D :D





Když jsem na svém těle ucítila jeho jemné doteky, tak jsem pomalu otevřela unavené oči. "Klidně spi, jen tě uložím." řekl tichým hlasem někde u mého ucha a já k němu pootočila hlavu. Pevně jsem ho objala kolem krku a uslyšela, jak se pousmál. Po chvilce mě položil do měkkých peřin, zul mi boty a já už jen slyšela, jak se vzdaluje.
"Počkej." zarazila jsem ho a pomalu k němu zvedla hlavu. "Zůstaň tu se mnou." řekla jsem prosebně a i v té tmě uviděla, jak se usmál. Zavřel dveře od pokoje, přešel k posteli a lehl si vedle mě. Bez meškání jsem si položila hlavu na jeho hruď a ucítila, jak jeho tělo ztuhlo překvapením. Po vteřině překvapení se ale uvolnil a pevně mě k sobě přivinul.
"Proč mi to děláš??" zamumlala jsem vyčerpaně. Účinky alkoholu už pomalu doznívaly, tak jsem sebrala poslední zbytky odvahy. "Co dělám??" uchechtl se potichu. Zvedla jsem k němu hlavu a bradou se opřela o jeho hruď, abych mu viděla do tváře. Stejně jsem v té tmě viděla jen matný obrys, ale bylo to spíše lepší. Aspoň jsem se nemusela dívat do jeho očí a nebude to pro mě taková rána, až se mi vysměje.
"Tu svatbu. Bože, proč…" zarazila jsem se a posadil se. Louis také rychle vystřelil do sedu a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Sklopila jsem hlavu a zamžourala očima nad tím náhlým přívalem světla. "Co tím myslíš??" zeptal se a já zvedla pohled k jeho zamračené tváři. Nechtěla jsem, ale slzy se mi sami draly do očí a já to nebyla schopná kontrolovat.
"Proč si jí chceš brát?? Vždyť.. sakra Louisi, to to nechápeš??" zvykla jsem a on zmateně sklopil pohled. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Teď nebo nikdy. Musela jsem to říct, jinak bych už nikdy nenašla odvahu a žila nešťastná. Nešťastná z toho, že jsem nic neudělala a z nevědomosti, co by se stalo. "Miluji tě." vydechla jsem a konečně na něj pohlédla. Jeho oči zmateně těkaly a já nebyla schopná si uvědomit, co si myslí.
"Tak řekni něco." špitla jsem prosebně. On ale jen zavrtěl hlavou a rychle vstal. Přeběhl místnost, trhnutím otevřel dveře a já tam zůstala sama. Brečela jsem a bylo mi to jedno. Ale já se nehodlala smířit s jeho zbabělým útěkem. Vstala jsem a rychle se vydala za ním. "Stůj!!" křikla jsem, když jsem doběhla dolů a on už sahal po klice u domovních dveří.
"Teď nemůžeš odejít." řekla jsem, když zůstal strnule stát zády ke mně. "Křič na mě, vysměj se mi nebo mě prostě jen lituj, ale neodcházej." řekla jsem prosebně a on se pomalu otočil čelem ke mně. "J-já nemůžu." zavrtěl zoufale hlavou a já na něj zůstala zmateně hledět. "Ehm, fajn. Víš co??" řekla jsem a pokusila se o úsměv. "Zapomeneme na to. Prostě se bude tvářit, že jsem nic neřekla, že jsem se dneska neopila a neplácla tu blbost…" "Proč jsi mi to řekla teď??" vyrušil mě potichu a já zmlkla.
"Co??" zeptala jsem se nechápavě a on ke mně zvedl pohled. "Proč teď?? Sakra proč teď??" zeptal se opět naštvaně a já zmateně zamrkala řasami. "Zapomeň na to. Prosím, vymaž si z hlavy tenhle hrozný večer a tvař se, že se nic nestalo. Prostě na to zapomeneme." zopakovala jsem už pokolikáté a on mi pohlédl do očí. "A jak to mám asi udělat??" zeptal se zoufale a já nechápavě nakrabatila čelo. "Proč teď, když jsem jí požádal o ruku??" zeptal se opět, sklopil hlavu a prohrábl si vlasy.
"Ach bože, omlouvám se. Nevím, co mě to napadlo." vzlykla jsem a pár rychlými kroky vymazala tu mezeru mezi námi. "Já, omlouvám se. Jsem opilá a prostě jsem měla nutkání ti to říct, svěřit se ti, než bude pozdě." řekla jsem a on ke mně zvedl pohled. "Než bude pozdě??" zopakoval po mě nechápavě. "Já vím, už je příliš pozdě, ale…" nedořekla jsem, protože mě objal kolem pasu, přitáhl k sobě a přitiskl své rty na mé. Náruživě slíbával mé rty a já se jen chvěla pod tím, kolik vášně do toho dokázal dát.
Omotala jsem mu ruce kolem krku a prsty zapletla do vlasů. To byl ten okamžik, na který jsem tak dlouhá léta čekala. Jeho rty na mých. Ale doufala, jsem, že ta situace bude jiná. Že on bude svobodný a nebude to dělat z lítosti nad tím, že mu jeho nejlepší kamarádka svěřila své hloupé a bláhové tajemství.
Když mě ale vyzvedl do výšky a přitiskl na chladnou stěnu, tak jako bych na vše zapomněla. Nic kromě nás dvou neexistovalo. Jen já, on a naše polibky. Omotala jsem mu nohy kolem pasu, on jednu svou ruku položil na můj bok a druhou na zadeček. Zachvěla jsem se, když svou chladnou rukou zajel pod mé triko. Nevím, jestli to bylo tím, jak mě postudil nebo tím vzrušením.
Trhavě jsem vydechla, když své polibky přesunul na můj krk. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a vnímala jen jeho rty, které šimraly mou pokožku. Cítila jsem, jak jemně vsál kůži na mém krku mezi zoubky, pak ji opět zahrnul několika polibky. Když se oddálil od mého krku, tak se mi zahleděl do očí a já ho pohladila po tváři. Opřela jsem si čelo o jeho a on mě pomalu položil na zem.
"Tohle nesmíme." vydechla jsem zničeně. "Já vím." přitakal mi a já mu své ruce opět omotala kolem krku. Bylo tak neskutečně těžké se od něj odloučit, ale já věděla, že musím. S povzdychem jsem nechala své ruce volně splynout dolů, ale on mě ze svého objetí nepouštěl. Se zájmem mi stále hleděl do očí a já se pousmála. Naposledy jsem ho pohladila po tváři, pak ji lehce políbila a vymanila se z jeho sevření.
"To jako jen tak odejdeš??" zastavil mě, když jsem stoupla na první schod. "A co mám dělat?? Budeš se ženit." řekla jsem a pokusila se usmát. Tak hrozně bolela jen představa, že už navždy bude patřit jiné. "Tak proč jsi mi to říkala??" "Já nevím, prostě jsem měla nutkání ti to říct." rozhodila jsem zoufale rukama. Louis se už nadechoval, že něco řekne, ale domem se rozeznělo skřípání brzd a oknem vedle vchodových dveří do domu pronikl pruh světla.
Zklamaně jsem pohlédla do jeho tváře, kterou měl stále otočenou ke dveřím. "Tak dobrou. A prosím, nemysli na to. Zapomeň na to. Nerada bych ti nějak ublížila nebo El. Sakra, ehm, promiň. Jdu spát, dobrou." vykoktala jsem opět zmateně a než se otevřely domovní dveře, tak jsem rychle vyběhla schody.

Unaveně jsem si protřela oči a posadila se. Uslyšela jsem smích, jeho smích a to mě dokonale probudilo. Vstala jsem, oblékla si župan a pomalu se vydala dolu za ostatními. "Dobré ráno." broukla jsem ospalým hlasem a všechny pohledy se stočily ke mně. "No dobré ráno, spáči." rýpnul si okamžitě Liam a dostalo se mu ode mě jen úšklebku.
Přisedla jsem si na poslední volné místo u stolu, vzala do ruky konvici s čerstvou kávou a nalila si do hrnku, který byl přede mnou. Trochu jsem upila a zavřela oči nad tou dobrou chutí. "Chtěli jsme se s tebou na něčem domluvit." upoutala mou pozornost El a já k ní otočila pohled. Seděla Louisovi na klíně, pevně ho objímala kolem krku a on ji lehce svíral kolem pasu. Vypadali jako dokonalý, zamilovaný pár.
"Ano??" pobídla jsem ji s úsměvem, aby řekla co má na srdci. "Víš, mám tady jednoho známého a napadlo mě, že bysme si mohli udělat takové dvojrande." řekla nadšeně a já překvapeně vykulila oči. "Jen vy dva a já s Louim." řekla a něžně objala Louise kolem ramen. "Jakože rande na slepo??" zeptala jsem se nevěřícně a ona nadšeně přikývla.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad." zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. "Taky si to myslím." přitakal mi Louis a já se na něj podívala. Bylo to poprvé to ráno, co se naše pohledy střetly. Poprvé potom, co se stalo v noci. "Ale proč?? Mně to přijde jako skvělý nápad. Už dlouho jsi sama a on je vážně hodný, milý. Bude se ti líbit." nepřestávala mě přemlouvat, ale jediné, na co jsem se byla schopná soustředit, byl jeho přímý pohled do mých očí.
"Ehm, já totiž už dneska odjíždím." řekla jsem a upoutala tak pozornost všech přítomných. "Jak to??" "Volali mi z práce a musím odjet do zahraničí. Nejdýl ve středu musím být ve Španělsku." vymyslela jsem si rychle a jako by nic upila ze svého hrnku. "Ach, to je taková škoda. A já se těšila, až se s Benem seznámíte." řekla zklamaně El a já se na ní usmála. "Mrzí mě to, ale vážně to nejde." zavrtěla jsem hlavou a vstala. "Raději se už půjdu sbalit, abych to stihla." pousmála jsem se a rychle odešla z místnosti, než stačil kdokoliv, cokoliv namítat.
V pokoji jsem si hned vytáhla ze skříně malou, cestovní tašku, se kterou jsem přijela a začala do ní skládat těch pár kousků oblečení, které jsem si přivezla. Když jsem tam vše sbalila, svlékla jsem si župan i pyžamo a natáhla si džíny. "Moment." broukla jsem potichu, když někdo zaklepal, ale než jsem si stihla natáhnout triko, tak se dveře rozletěly.
"Ehm, promiň, j-já nechtěl." vykoktal zmateně Louis, když si všiml mého polonahého těla. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře a doufala, že se otočí zády. On ale pořád jen stál a upřeně na mě hleděl. Rychle jsem si tedy oblékla triko, na to svetr a nacpala župan s pyžamem do tašky.
"Potřebuješ něco??" broukla jsem nevrle a doufala, že už nejsem rudá, jako rajče. Louis bez odpovědi vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. "Proč odjíždíš??" "Vždyť jsem to říkala, musím…" "Nelži mi." řekl rychle, než jsem stačila dopověď svou historku. Nikdy jsem neuměla lhát a obzvlášť jemu. "Já prostě musím." vydechla jsem nešťastně.
"Kvůli tomu včerejšku??" zeptal se hned a já k němu zvedla pohled. Chtěla jsem, abychom na to oba zapomněli, ale sama jsem měla velký problém s tím, abych na to každou vteřinu nemyslela. Němě jsem přikývla a posadila se na postel. On rychle přešel pokoj, posadil se vedle mě a chytl mě za ruku.
"Nechtěla jsem ti ublížit." pípla jsem potichu a cítila, jak se mi opět oči plní slzami. "Já vím." přikývl a s pousmátím mi otřel první slzu, která se vydrala na svět. "Nechtěla jsem, abys z lítosti udělal to, co jsi udělal. Vím, že je to naprosto nemožné. Jsi zasnoubený, miluješ El a já ti tady dělám jen takové problémy. Nechtěla jsem, abys mě políbil jen kvůli tomu, že jsem to chtěla já, z nějakého druhu soucitu, ale bohužel, stalo se. Oba na to zapomeneme, já odjedu a přestanu na tebe konečně myslet." pousmála jsem se smutně a zvedla k němu hlavu.
Zamyšleně hleděl na naše propletené prsty a pak ke mně zvedl pohled. "Chtěl jsem to." řekl potichu a já nechápavě nakrabatila čelo. "Chtěl jsem se tě dotýkat, hladit tě, líbat, chtěl jsem tě držet v objetí, milovat se s tebou.." vydechl ta poslední slova a mně se zatajil dech. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to pouze nezdálo, ale jeho žádostivý plamen v očích mě ujistil, že ne.
"Tak dlouho jsem byl do tebe zamilovaný, ale ty jako bys o mě prostě nestála. A pak se objevila
El. S ní jsem pomalu začal zapomínat na tebe, na to, co jsem k tobě vždy cítil a doufal jsem, že i zapomenu. Ale když jsi to včera řekla… vše se vrátilo. A já teď nevím, co mám dělat." přiznal smutně. "Celou dobu jsem si myslel, že pro tebe nejsem dost dobrý." řekla a já překvapeně vykulila oči. "Jak sis to mohl myslet??" zeptala jsem se nechápavě a on s úsměvem zavrtěl hlavou. "Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala." řekla jsem a pohladila ho po mírně zarostlé tváři. Okamžitě chytl mou ruku a se zavřenýma očima mě políbil na dlaň.
"A proto bude opravdu lepší, když odjedu." řekla jsem a on rychle otevřel oči. Mou dlaň ještě pořád pevně svíral ve své, přitisknuté na jeho tváři. Zpříma mi hleděl do očí, jako by se snažil vyčíst z nich to, co mi létalo v hlavě. "Nemůžu tu zůstat a tvářit se, že se nic nestalo. Nemůžu tu zůstat a zničit ti budoucnost." řekla jsem a nezabránila jednomu nechtěnému vzlyku.
"A co když ty jsi má budoucnost??" zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou. Neměla jsem právo třeba jen pomyslet na to, že by to mohla být pravda. On patřil jiné a já bych nedokázala žít s tím, že by se kvůli mně zničil ten krásný vztah mezi nimi. "El je tvá budoucnost a všichni to ví." vzlykla jsem a pokusila se o úsměv. Loui jen zavrtěl hlavou, jako malé dítě, které odmítá díl poslouchat hádku rodičů.
"Promiň." špitla jsem potichu, ještě ho políbila na tvář a vymanila svou ruku z jeho. Vstala jsem, vzala do ruky svou tašky a vydala se přes pokoj ke dveřím. "To jako jen tak odjedeš?? Prostě se sbalíš a zmizíš??" zastavil mě, když jsem natáhla ruku ke klice. Otočila jsem se zpátky k němu. Stál na nohou, zhluboka dýchal rozhořčením a ruce měl zaťaté v pěst. "Myslíš si, že potom všem, co jsi mi řekla, co jsme si řekli, tě nechám jen tak odejít??" zeptal se s kapkou zoufalství a já beznadějně sklopila pohled.
"Bude to tak nejlepší pro nás oba." řekla jsem a on rychle přešel místnost. "Pro mě jsi to nejlepší ty." "Sakra Louisi, jsi zasnoubený." křikla jsem už naštvaně a zvedla k němu hlavu. Stál jen pár centimetrů ode mě, až na mě dopadal jeho sladký dech. "Ty víš moc dobře, že to nic neznamená." "Ale pro mě ano. Jsi zakázané ovoce a já to musím respektovat." řekla jsem tvrdě. On ale jen opět zavrtěl hlavou, objal mě kolem pasu a přitiskl k sobě.
"Takhle to nemůže skončit." špitl těsně vedle mých rtů a já pevně semkla víčko. Věděla jsem ale, že ty slzy stejně nedokážu zastavit. "Promiň." špitla jsem opět a pohlédla do jeho tváře. Mlčky mě prosil, přímo vybízel, abych neodcházela a zůstala s ním. Přišlo mi to jako nadlidský výkon otočit se, otevřít dveře a odejít. Nechat ho tam stát samotného, se zlomeným srdcem.
Rychle jsem proběhla domem a vyšla vstupními dveřmi. Kolem domu zrovna projížděl jasně žlutý taxík, tak jsem na něj mávla a on okamžitě zastavil. Věci jsem si uložila do kufru a spěšně nastoupila. "Na letiště, prosím." pípla jsem směrem k řidiči a pootočila hlavu k domu. Louis z něj zrovna vyběhl, a když si všiml, že sedím v taxíku, tak se okamžitě vydal za mnou. Položila jsem dlaň na okýnko a on přitiskl svou ruku na mou. "Jeďte." řekla jsem spěšně a řidič konečně nastartoval. Hleděla jsem na něj, dokud mi nezmizel z obzoru. Jeho smutný pohled jako by se mi vryl do paměti.

Těžko říct, kdy to vše začalo. Ten nádherný pocit, který procházel celým mým tělem, když ses mě třeba jen nepatrně dotknul. Když se tvá ruka otřela o mou nebo jsi mne jen lehce objal. Těžko říct, jestli jsem to vše cítila hned první den, co jsme se poznali, ale jedno vím jistě. Ten pocit nikdy nezmizí. Navždy, má lásko…..
 

1 person judged this article.

Comments

1 Kee ;) Kee ;) | Web | 26. november 2012 at 22:31 | React

Wow!!!!!! Dokonale ! Musim to cist porad dokola ! Vim,ze pises naprosto skvele,ale timhle jsi me vyrazila dech.lehci drama,ale neuveritelne romanticky!!! Klobouk dole,pred tebou :) doufam,ze te psani neomrzi a budes psat a psat stale nove povidky a ja budu stale dychtive cist !

2 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 27. november 2012 at 20:56 | React

Ach, lásko ♥ To bylo tááááák krásnééé!!:) Právě jsem jedla rýžový chlebíčky a se zasněným pohledem to četla.
Nemohla jsem z toho, že mu to řekla! KOnečněěě!!! A pak to, jak se na ni vrhl!! :-D  :-D To bylo fakt božííí, to líbání, jak ji vyzvednul a opřel o stěnu. Sakra, sexy!!!! :D
A jak ji řekl, že cítí to samé!!! Jsou si souzeni!!!
Vždyť stačilo, aby zrušil svatbu a byli spolu...sice by to bylo asi chvíli těžké, musel by se rozejít s El, ale šlo by to. Milují se....a to stačí!
A TÁÁÁÁK SMUTNÝÝÝÝÝ....ach, jsem zničena!! :-D  :-D
NÁÁÁDHERNÝÝÝÝ, DOKONALÝ, SEXY, ROZTOMILÝ, KRÁSNÝ, SDRCELÁMOUCÍ dííííílek!!!!
A jááá chci dalšíííí!!!!! :-D  :-D
ROZUMÍME SI? :D :D
PS:Pokusím se více psát...hihi :-D  :-D

3 Jane Jane | 29. november 2012 at 0:36 | React

Wow, je to nadherna povidka. Pises vazne skvele, jsem rada, ze ty dily jsou tak dlouhe. Jsem fakt unesena, pises naprotosto dokonale. Ctu vsechny tve povidky, ale nekomentuji, ale zacnu, protoze takove povidky se komentovat musi. Je to vazne skvele, doufam, ze to skonci Happyendem :D. Je to romanticke, mile, ale i drama. TEsim se na dalsi dil :)

4 Ter. Ter. | Web | 17. january 2013 at 15:53 | React

Víš ty co?! Kdybych věděla, že tady nenajdu ještě tu třetí, poslední část, řekla bych, že tě osobně vyhledám a zabiju. :D Mám na krajíčku, mladá dámo!
Ale když opomenu to, že jsi mě málem rozbrečela, musím uznat, že je to vážně dokonalý.♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement