Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

The Bradford Bad Boy 14.part

30. september 2012 at 16:50 | Cath!e |  The Bradford Bad Boy
Nooo nic jiného napsaného nemám, ale snad zítra bude čas :) jináč děkuju za hezké komenty, co jste napsaly k tomu předešlému článku ♥ no doufám, že se bude líbit a prosím komenty!! ♥






"Já tě nesnáším." sykla jsem skrz zaťaté zuby směrem k Zaynovi a ten mi věnoval jen jeden zářivý úsměv. Táta zrovna zaplatil číšníkovi oběd, za nás všechny a kluci už se pomalu začínali zvedat k odchodu. "Zlato, chceš vzít domů??" zeptal se mile s úsměvem táta a já na něj překvapeně otočila svůj pohled. Po zbytek oběda už se semnou nepokoušel komunikovat, až teď.

"Ne díky." řekla jsem jen chladně a dál mu nevěnovala pozornost. "Ty ještě někam jdeš??" zeptal se zvonu a já se na něj otráveně otočila. "Ano, ještě mám něco domluveného." "A můžu vědět co??" zeptal se ihned a já překvapením vykulila oči. Nikdy nekontroloval, kam, kdy a s kým jdu. "Myslím, že do toho ti nic není." broukla jsem jen a oblékla na sebe mikinu. "Pořád jsem tvůj otec, tak mám právo vědět, kam jdeš." řekl už přísnějším hlasem. Jestli se snažil o nějakou autoritu, nebo něco takového, tak mi přišel pouze k smíchu.

"Dobrá, i když si myslím, že ti to je úplně ukradené, ostatně jako vše týkající se mě, tak jdu ven se Zaynem." řekla jsem a pohledem vyhledala Zayna. Jen mi věnoval jeden úsměv a já mu ho okamžitě oplatila. "Nejsi mi ukradená a ... Počkat, se Zaynem??" zeptal se překvapeně a já přikývla. "S tím??" zeptal se pohrdavě. "Ano, tatínku, s tím. On na rozdíl od tebe o mě jeví aspoň zájem." "Ale..." "Ať řekneš cokoliv, tak mi nezabráníš, abych s ním šla." řekla jsem narovinu a chytla Zayna za ruku.

"Mám ho ráda a ty se s tím prostě budeš muset smířit." "Vy spolu..." "Chodíme." doplnil ho Zayn s úsměvem a objal mě kolem ramen. Překvapeně jsem mu pohlédla do očí, ale on na nic nečekal a vtiskl mi rychlý polibek na rty. "Ehm, fajn." vydechl táta a sklopil pohled. Na okamžik se mě zmocnil pocit provinění, ale nechápala jsem proč. "Tak já půjdu, mějte se." mávl na nás a než jsme stačili kdokoliv cokoliv říct, tak zmizel.

Zničeně jsem sklopila pohled. Nesnášela jsem, když jsem se cítila provinile. "Nebuď smutná." špitl Zayn a pevně mě k sobě přivinul. S pousmátím jsem si položil hlavu na jeho rameno a ruce mu omotala kolem pasu. "Takže mi spolu chodíme??" zvedla jsem k němu s úsměvem hlavu. "Právě jsem se chtěl zeptat na totéž." řekl Harry a mně až v tu chvíli došlo, že jsou tam pořád s námi. "Samozřejmě, že spolu chodíme." ujistil nás Zayn a lehce mě políbil na rty. "Harry si na tebe už dělal zálusk, víš??" řekl mi potichu a já se zasmála. "Vážně??" zeptala jsem se a otočila se na něj. Jen lehce pokrčil rameny a zastrčil ruce hluboko do kapes u kalhot. "No, nevypadalo to, že to se Zaynem myslíš vážně." řekl jen Harry a já se zasmála. Jeho důvod byl vážně ohromující. "Ale jdi, cukříku, vždyť máš mě." zabručel Louis a jednou rukou objal Harryho kolem ramen. Všichni jsme se okamžitě začali smát.

"Počkat, a ty mě máš teda ráda??" řekl najednou Zayn a já mu pohlédla do tváře. "Ehm, to nemám. Řekla jsem to jen kvůli tátovi, abych ho naštvala." řekla jsem s vážnou tváří, ale koutky úst mi stejně cukaly do úsměvu. "To určitě." "Vážně." bránila jsem se se smíchem, ale stejně se opět nechala obejmout a políbit.

"A kam tedy půjdeme??" změnila jsem rychle téma. "Zayne, my musíme ještě domů. Máme hodně práce." řekl Liam a oba jsme se na něj otočili. "Já na to úplně zapomněl." plácl se zmateně do čela a omluvně se mi zahleděl do očí. "V pohodě, tak já půjdu domů a pak se domluvíme." "Žádný domů. Když už, tak půjdeš s námi." řekl rozhodně a já se zasmála. Byl tvrdohlaví jako já. "No a nebude to klukům vadit??" zeptala jsem se s obavami, ale všichni okamžitě zavrtěli hlavami. S úsměvem jsem tedy přikývla na jeho návrh a společně jsme vyšli z restaurace.



Znuděně jsem seděla v jejich zkušebně, všichni buď někde poletovali, podepisovali karty fanouškům, nebo procházeli nové texty. Jejich práce mě opravdu fascinovala, ale po pár hodinách už jsem byla opravdu znuděná. Vstala jsem a všechny pohledy se okamžitě stočily ke mně.

"Dojdu si pro něco k pití." řekla jsem jen s úsměvem. "Chcete taky něco??" zeptala jsem se zdvořile, ale oni jen zavrtěli hlavami a dál se věnovali své práci. Vyšla jsem tedy ze zkušebny a seběhla schody do prvního patra jejich domu. Byl to obrovský dům, luxusně vybavený, sladěný do posledního detailu. Hned při prvním pohledu jsem se do něj zamilovala.Došla jsem do kuchyně, kde jsem si do sklenice nalila trochu vody a hned z ní upila. Měla jsem hlavu plnou oběda s tátou a tak trochu i provinění, že mé chování už překračuje určité meze. Raději jsem nad tím zavrtěla hlavou, sklenici opláchla a odložila na odkapávač.

Pomalu jsem se vydala po schodech zpátky nahoru a když jsem procházela prostornou chodbou, tak se zastavila u jedněch pootevřených dveří. Můj pohled okamžitě zaujala tmavě hnědá kytara, posazená do stojanu. Stála naproti dveřím a zdála se jakoby naprosto nedotčená. Nádherně se leskla, nebylo na ní smítko prachu a jako by mě přímo vybízela k tomu, abych jí vzala do rukou a něco zahrála. Pomalu a nesměla jsem se posadila na židli, která byla vedle ní a zlehka jí pohladila po hrdle. Mým tělem jako by projel elektrizující pocit. Něco tak úžasného, že bych zase měla příležitost si zahrát. Opatrně jsem ji uchopila do rukou a položila si jí na klín. Už jen pohled na ní mě fascinoval a najednou jako by se mi vrátily všechny ty krásné vzpomínky, na hodiny strávené hraním.

Levou rukou jsem chytl krk kytary a pravou zlehka položila na struny. Pomalu jsem po nich přejela prstem a z kytary se ozval krásný, slabý tón. Jen jsem se pousmála a začala hrát melodii, která mi utkvěla v paměti. Znala jsem ji od malička a přišlo mi to jako staletí, co jsem ji hrála. S úsměvem jsem zjistila, že si tu píseň ještě pořád pamatuju. Povzdychla jsem si, když dohrál polední tón a zavřela oči. Bylo to tak krásné, opět hrát. Mé prsty jakoby sami se opět rozeběhly po strunách a začaly hrát jinou, tentokrát mnou složenou melodii. Nebyla ještě dokončená a najednou jako bych našla sílu a odvahu dopsat jí.

"Páni, hraješ opravdu úžasně." uslyšela jsem najednou ode dveří a polekaně se otočila.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Łilly Łilly | Web | 30. september 2012 at 21:21 | React

wooow .. je to úžasnéé :D  :D
dokonalý díl, tak jako vždycky a i celá ffka :D  :D
jsem zvědavá kdo ji pochválil, že hraje dobře na kytaru :D  :D
no spíše jsem zvědavá jak to bude pokračovat celé, takže honem dalšíí dííííííííííl :D  :D
jinak ta animka je dokonalá :D  :D

2 Lil Lil | 30. september 2012 at 23:12 | React

Tak to je skvele! Miluji tuto povidku, jsem zvedava, jak to bude pokracovat a tesim se na to! :) :-)  :-)  :-)

3 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 6. october 2012 at 19:30 | React

Jéééé! To byl krááásnýý dílek!
Já už chci, aby se s ockem usmířila. teda já bych to asi nevydržela, vždycky se omlouvá on, protože za to může, že :D :D
A ta kytara....to chci slyšet! Obdivuji lidi, co umí hrát na hudební nástroje, já umím na flétnu...trochu, učila jsem se ve škole :D
PROOOSTĚĚ JE TO DOKONALÝ DÍLEK A JÁ CHCI POOOKRÁÁÁÁÁČKOOOOOOOOOOOOOOO, kotěěěě!!! ♥

4 Ter. Ter. | Web | 7. october 2012 at 18:03 | React

Yess..konečně trochu času taky na tvoje povídky:33
Skvělej díl!!
Tak tatínek se začíná starat, jo? Docela brzo, teda..podle mě to teda vůbec nepřehání..:'D Tatíček siu to zaslouží..:'D
Ta scéna po tátově odchodu v tý restauraci bylo..éprostě boží!:'D A nakonci..Larry♥..:'))
A ten konec..nevim proč, ale připadá mi to, jako hrozněj doják..:'D:)
Aww..nemůžu se dočkat dalšího dílu..:'))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement