Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

The Bradford Bad Boy 12. part

3. september 2012 at 17:38 | Cath!e |  The Bradford Bad Boy
Tááák je to tu :D všimla jsem si, že ve všech ffkách je nějaký klid :D žádné drama a já ráda drama=>> chystám drama :D :D nevím kdy a v jaké ffce, ale něco bude :D
No, doufám, že se Vám bude tenhle dílek líbit a prosím komenty :) ♥




"Sakra." kuňkla jsem bolestně a posadila se na sedačku. Sundala jsem si z kotníku obvaz a pohlédla na svou bolavou nohu. Byla hodně nateklá, nabírala i trochu fialové barvy, ale já si to odmítala přiznat. Vstala jsem a trochu se zhoupla v kolenou. S vydechnutím jsem se svalila zpátky na sedačku, opřela se a zavřela oči. Měla jsem toho už plné zuby. Snažila jsem se odreagovat, zapomenout na to, co se děje doma, ale prostě to nešlo. Nedokázala jsem vyčistit svou mysl plnou zoufalých myšlenek.

"Myslel jsem si, že tu ještě budeš." uslyšela jsem a otevřela oči. V dveřích stál Zayn, opřený o futra a s úsměvem na rtech na mě hleděl. "A kde bych byla jinde??" zabručela jsem a vstala. Vzala jsem do ruky ručník, otřela si zpocené čelo a pak ho hodila tašky. "Co se děje??" zeptal se a já vyjekla, když mě najednou zezadu objal kolem pasu. Otočil si mě k sobě čelem a já sklopila pohled. "Já nevím, prostě... mám dneska blbou náladu." vysvětlila jsem jednoduše a pohlédla do jeho očí. Hleděly na mě s pochopením, které jsem v tu chvíli nejvíce potřebovala. "A co ty tu děláš??" zeptala jsem se s úsměvem, který ve mně vyvolaly jen jeho nádherné oči. "Slíbila jsi mi ten oběd, vzpomínáš??" řekl a já se plácla do čela. "Úplně jsem na to zapomněla." řekla jsem omluvně a následně se zasmála.

"Fajn, odpustím ti to, ale jen pod jednou podmínkou." "Jakou??" zeptala jsem se překvapeně a on jen s úsměvem našpulil rty. Se smíchem jsem ho objala kolem krku a vlepila mu rychlou pusu. "No, to byla dost chabá omluva." vykulil oči a já se opět zasmála. Lehce jsem mu prohrábla, tentokrát nenagelované vlasy, a přitáhla si jeho obličej ke svému. Přitiskla jsem své rty na jeho a zavřela oči. Zayn mě pevněji objal kolem pasu a já se do polibku pousmála. "Ale na takové věci si moc nezvykej." zamumlala jsem, když jsem se od něj, i přes jeho protesty, oddálila.

"Proč?? Vždyť je to hezké. A vím, že i tobě se to líbí." řekl a já se pousmála. Nevěděla jsem přesně, co se to se mnou děje. Vyvolával ve mně krásný pocit, který jsem ještě nikdy nepocítila, ale tak trochu mě děsil. Zahleděla jsem se do jeho očí a zmateně zamrkala řasami, když mě lehce hřbetem ruky pohladil po tváři. "Co to je mezi námi??" zeptala jsem se potichu zmatená vlastními pocity. Zayn jen povytáhl jeden koutek do úsměvu a opět mě lehce pohladil po líci. "Já sám nevím." přiznal potichu. Naše oči k sobě byly připoutány, ale mě to ani trochu nevadilo.

Ano, vždy jsem byla uzavřená, nechtěla jsem si nikoho připustit k tělu, ale s ním to bylo jiné. Znala jsem ho chvíli, ale zdálo se, jako by už do mého života patřil celou věčnost. Cítila jsem k němu úctu, jako k člověku, který vždy stojí při mně a snaží se mi pomoct. Ale i jako člověk, který má právem důležité místo v mém srdci. Jako muž, kterého bych chtěla mít.

"Nad čím přemýšlíš??" vyrušil mě z toku mých myšlenek a já se pousmála. "Nad námi." řekla jsem jednoduše. "To zní vážně." řekl a já se zasmála. "Ne, jen prostě... mi tohle všechno přijde neznámé." řekla jsem upřímně a zpříma pohlédla do jeho očí. Zayn stydlivě sklopil pohled a já se pousmála. Přišel mi nesvůj a zdál se mi díky domu tak roztomilí.

"Dobře, tak půjdeme na ten oběd??" zeptala jsem se, abych změnila téma a on ke mně zvedl pohled. S úsměvem přikývl a já se k němu otočila zády, abych sbalila své věci. "Ještě se dojdu osprchovat." "Dobře, počkám venku a pak si zajdeme na výborné jídlo." řekl pyšně a já se na něj podívala. "Ale já jsem tu jen v teplákách. Nemám nic na sebe..." "Klid. To nevadí." usmál se, objal mě kolem pasu a pohladil po zmatené tváři. "Slušelo by ti to i v pytli od brambor." špitl těsně u mých rtů a pak mě políbil. S úsměvem jsem sklopila pohled, když se ode mě oddálil. "Sluší ti, když jsi v rozpacích." řekl a já cítila, jak mé tváře rudnou ještě víc. "Raději jdu, než budu jako rajče." zamumlala jsem rychle se vydala pryč ze sálu.

Rychle jsem vběhla do své šatny, svlékla si oblečení a zalezla do sprchy. Cítila jsem v sobě takové nadšení, že jsem tomu sama nemohla uvěřit.



"Jsem tu." usmála jsem se, když jsem došla na parkoviště, kde Zayn stál. S úsměvem přikývl a bez řečí se chopil mé tašky. Pak mě jako by nic chytl za ruku a vydal se pryč ulicí. Zmateně jsem na něj hleděla a omámeně ho následovala. Bral s takovou jistotou, že mě může chytnout za ruku, že se mu zcela podvolím. A já popravdě nebyla schopná a ani jsem nechtěla odolat. Ta malá, ale krásná gesta, kterými mi dokazoval svou lásku ke mně, se mi moc líbila.

Takové drobnosti, jako třeba to, že mě držel za ruku, nosil mi věci nebo jen to, že mi vždy vtiskl polibek, aby okolí ukázal, že jsem tam s ním, mi přišly tak krásné a zároveň neznámé. A až teď mi docházelo, že to vše mi v minulosti chybělo. Chtěla jsem, aby všichni věděli, že zrovna on je teď ten, kdo vlastní mé srdce a já na to byla hrdá. S úsměvem jsem pevněji stiskla jeho prsty propletené s mými a on se na mě podíval. S úsměvem si mě přitáhl blíž k sobě a objal kolem pasu.

"A kam vůbec jdeme??" zeptala jsem se, abych konečně prolomila to hrobové ticho, které přerušovali jen naše kroky prázdnou ulicí. "Uvidíš, mám pro tebe překvapení." "Nemám ráda překvapení." řekla jsem mu zamračeně a on se zasmál. "Co??" zamumlala jsem po chvilce, kdy se mi jen smál a já se zastavila. Zamračeně jsem zkřížila ruce na prsou, ale on se smát nepřestal. Došel zpátky ke mně, objal mě kolem pasu, ale já od něj jen naštvaně odvrátila pohled. Samozřejmě jsem to nemyslela vážně, ale líbilo se mi ho takhle provokovat. "Chováš se jak dítě." zasmál se a já se mu podívala do tváře. "No a co??" zabručela jsem a nafoukla tváře, což způsobilo jeho další záchvat smíchu. Chvilku jsem to ještě vydržela, ale pak se také začala smát. "Jsi můj rozmazlený hajzlík." "Hele." protáhla jsem a se smíchem ho objala kolem krku. "Ty jsi taky pěkný spratek." neodolala jsem si také rýpnout a on překvapeně zamrkal. "Tak to se k sobě perfektně hodíme." "Taky si myslím." přikývla jsem s úsměvem a přitiskla své rty na jeho.

"Fajn, už jdeme na to jídlo." oddálil se ode mě se smíchem, když mi dost hlasitě zakručelo v břiše. Opět mě chytl za ruku a vydal se přes ulici k jasně osvětlené restauraci. S úsměvem jsem pípla tiché "děkuji", když mi gentlemansky otevřel dveře a společně jsme vešli. "Děláš si ze mě srandu??" zeptala jsem se překvapeně a zůstala stát, jen co jsem vešla dovnitř.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Wewu>>lína ! Twé Affs! ;) Wewu>>lína ! Twé Affs! ;) | Web | 3. september 2012 at 21:04 | React

Och, och, och...to se tak krááásně čteee!!! Sakra, jak to děláááááš? Já prostě kouuukáááám!!! :-D  :-D
PS:Úžasná animka!!! Je to kus, ten chlapec! :D
Trápí mě ten její kotník, at pak nemusí do nemocnice, aby to nebylo moc vážné.
A Zayn? Jsou tak sladcíííí! To jejich chování, líbání, držení za ruce...tuž, to chci taky!!! Grrr!! :-D  :-D Jsem tááák dojatáááá!!! :-D  :-D
POOOOOKRÁÁÁÁÁČKOOOOOO, nemám prostě slov, čumááčku, jak to dělááááš?! :-D  :-D

2 Ter. Ter. | Email | Web | 4. september 2012 at 16:06 | React

Tákže..ta animace♥...miluju tvojí sbírku!! :DDD
Drama?! Drama?! Drama?! Noo..jse na to zvědavá, teda!! :D :))
S tim kotníkem by měla něco dělat..bože, ty kluci jsou táák nepozorný!! :D
To jé tááák roztomilý! To jejich cukrování!! :')))
Dokonalej díl!! Těším se na dalšíí!! :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement