Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Simple Love 6.part

10. june 2012 at 18:27 | Cath!e |  Simple Love
Nový dílek :) snad se bude líbit :)



"Proč jsi mi neřekl, že máš přítelkyni??" otočila jsem se zamračeně na Liama. On na mě otočil svůj překvapený pohled. Šli jsme potichu nočními ulicemi Londýna k mému bytu a já cítila, jak atmosféra po vyřknutí té věty zhoustla. Pořád mě to užíralo, že mi nic neřekl a já po něm chtěla vysvětlení.

"Neptala ses." pokrčil lehce rameny a já se ironicky zasmála. "Promiň, že jsem tě hned nevyzpovídala o tvém osobním životě." řekla jsem trochu naštvaně a přidala do kroku. Liam byl ale v mžiku zase vedle mě. "Všichni ví, že mám přítelkyni." řekl jen a já se mu překvapeně podívala do obličeje.

"Tak asi všichni ne. Sakra já si myslela, že když spolu tráví tolik času a..." zarazila jsem se a zavrtěla hlavou. Byla bych teď sama proti sobě, kdybych mu řekla, co cítím. "Promiň, nevěděl jsem, že je v našem přátelství důležité vědět takové maličkosti." "Maličkosti??" vypískla jsem nevěřícně a podívala se na něj.

Rychle jsem došla ke vchodovým dveřím, které vedli do mého bytu a vytáhla z kabelky klíče. Liam zatím pomalu došel ke mně a ramenem se opřel o stěnu vedle mě.

"Neklape nám to." řekl najednou potichu a já se na něj překvapeně podívala. "Co??" "Já a Dani. Už dlouho to skřípe." řekl a smutně sklopil pohled. "A-aha. To jsem nevěděla." řekla jsem lítostně. Vzala jsem jeho bradu lehce mezi dva prsty a zvedla mu obličej, abych mu viděla do očí. Nadějně jsem se na něj usmála a pak ho objala. "Mrzí mě to." špitla jsem mu do ucha a pak se oddálila.

"Mohl bych na chvíli k tobě?? Nechce se mi domů." zamračil se a já přikývla. Společně jsme došli k výtahu a vyjeli do patra mého bytu.

"Páni, máš to tu hezký." usmál se Liam, když jsem ho pustila. Měla jsem sice malinký, ale velice útulný byteček. Zdaleka nebyl tak velký a honosný, jako jeho dům, ale já byla spokojená. "Děkuju." usmála jsem se na něj a zavřela za námi dveře.

"Dáš si něco??" zeptala jsem se přívětivě, ale on jen zavrtěl hlavou. "No tak, chci ti dokázat, jak dobrá hostitelka jsem." řekla jsem vážně a on se zasmál. "Fajn, dám si džus." "Ehm, bohužel, ten nemám." zamračila jsem se. "Popravdě mám jen vodu a možná by se tu našel čaj." řekla jsem vážně a pak jsme se společně začali smát. "Tak čaj." "Fajn." přikývla jsem a vydala se do své malé kuchyně.

Připravila jsem do dvou hrnků čaj a dala ohřát vodu. Liam se zatím posadil ke stolu a začal si zaujatě prohlížet obrazy, které jsem měla po stěnách.

"To všechno jsi kreslila ty??" zeptal se překvapeně a já nesměle přikývla. "Většinu ano." přiznala jsem a nalila do hrnků vodu. "A zbytek??" zeptal se a já sklopila pohled. "Moje sestra." pípla jsem potichu a cítila, jak se mi oči naplňují slzami. Tak moc mě bolely vzpomínky na minulost. Vlastně to nebyla má pravá sestra, ale já jí tak vždy brala.

"Máš sestru??" zeptal se překvapeně a vstal. "Už ne." špitla jsem a otřela si jednu neposednou slzu, která mi stekla po tváři. "Promiň já... nechtěl jsem být vtíraví." řekl omluvně a já se pousmála. Už jsem v sobě ten smutek držela moc dlouho. "To je v pohodě." řekla jsem s hraným úsměvem a podívala se do jeho očí.

"Chceš si o tom promluvit??" zeptal se a spolu jsme se posadili ke stolu. Smutně jsem zavrtěla hlavou a sklopila pohled. "Já sama nevím. Už je to tak dávno, ale já to v sobě pořád dusím." "A nebylo by lepší se svěřit??" zeptal se s úsměvem a pohladil mě po ruce. Němě jsem přikývla a zhluboka se nadechla. Před očima se mi promítla ta scéna, jako by se to stalo nedávno. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem chtěla, aby to Liam věděl, ale nakonec jsem se rozhodla, že pokud mu něco povím, tak vše.

"Vyrostla jsem v dětském domově. Nikdy jsem své rodiče nepoznala a popravdě jsem po tom ani netoužila. Nikdy jsem nevěděla, co se s nimi stalo a vlastně jsem celý život žila v sladké nevědomosti. Mohla jsem si cokoliv nalhávat a přitom neznat pravdu. Byla mi jasné, že pokud se mě zřekli, tak ani teď by o mě nestáli a pokud zemřeli, tak jsem o tom nevěděla a netrápilo mě to." řekla jsem smutně a zahleděla se do hrnku. Celou dobu jsem na sobě cítila jeho lítostný pohled, ale oči jsem k němu nezvedla.

"Když mi bylo sedm, tak k nám přišla Samantha. Do té doby jsem se s nikým nebavila, trávila jsem čas v ústraní a často utíkala. Ale když přišla Sam, tak se z nás okamžitě staly nejlepší kamarádky. Ona mě vzala pod svá ochranná křídla a stala se mou starší sestrou, po které jsem vždy toužila." pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. "Byla o čtyři roky starší a když měla opustit náš domov, tak mi nabídla, abych šla s ní. Prý sehnala slušné místo a rozhodla se, že by si mě vzala do pěstounské péče. Samozřejmě jsem souhlasila a byla nadšená, že budu mít konečně rodinu." vyprávěla jsem a před očima mi probíhal celý můj dosavadní život. Liam zaujatě poslouchal každé mé slovo a zdálo se, jako by skoro nedýchal, jen aby mě nerušil.

"Přestěhovaly jsme se do Londýna a chvíli se vše zdálo, jako naprosto dokonalé. Ona měla skvělou práci, začala studovat vysokou školu a já dokončila základku. Hezky se o mě starala a naučila mě malovat." řekla jsem a s úsměvem se podívala na malby, které visely po zdech.

"Bohužel, potom si našla přítele a vše šlo od desíti k pěti. Stáhl jí na dno, začala pít, pak dokonce i fetovat a mně už se nevěnovala. Často mě nechávala samotnou doma nebo mě hlídali její zfetovaní přátelé. Když mi bylo čtrnáct, tak mě nechala doma samotnou s jejím přítelem, byl zfetovaný a, a..." zarazila jsem se a mé tělo se roztřáslo. Při vzpomínce na to, co se té noci stalo se mi oči zalily slzami a nebyla jsem schopna ze sebe vydat hlásku. I po těch letech jsem si přišla tak zneuctěná a špinavá, jako by se to stalo včera.

Liam mě s lítostivým pohledem objal a já se mu schoulila do náruče.

"Byl tak zlý a surový a kdyby nepřišla Sam, asi bych to asi nepřežila." vzlykla jsem a on mi otřel uplakané tváře. "Skončila jsem v nemocnici, jeho zatkli, ale Sam to psychicky nevydržela. Vyčítala si, co se mi stalo, i když jsem se jí snažila přesvědčit, že za nic nemůže. Pár týdnů potom, co mě propustili z nemocnice se předávkovala." špitla jsem ta poslední slova. Ona byla celý můj svět. Byla má matka, sestra a celá rodina. A jakmile zemřela, ztratila jsem vše.

"Zůstala jsem sama a sociálka mě chtěla zase poslat do děcáku. Utekla jsem, chvíli žila na ulici, ale pak jsem si našla práci a pronajala si tenhle byt." dořekla jsem své vyprávění a smutně sklopila pohled.

Podívala jsem se do Liamovi tváře. Jen zaraženě hleděl před sebe a nic neříkal. Pochopila bych, kdyby se teď zvedl a už mě nikdy nechtěl vidět. Nebyla jsem nikdo, jen chudá nicka se zpackaným životem.

Ale věděla jsem, že od chvíle co znám jeho se vše zlepšilo.

Liam své lítostivé oči upřel do mých a pevně mě objal. Pousmála jsem se a přitulila se do jeho bezpečné náruče. Ve svém srdci jsem k němu cítila tolik lásky, jako ještě k nikomu.

"Nikdy jsem to nikomu neřekla." špitla jsem a podívala se do jeho očí. Liam se jen pousmál a utřel mi uplakaná tváře. "Děkuju, že jsi se mi svěřila." usmál se a opět mě pevně objal.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Ter. Ter. | Web | 10. june 2012 at 18:52 | React

Ááá, dokonalej díl!! :')) Liam takovej starostlivej...a ten její život...chudák holka!:( Krásný kamarádství...ale jako pár by byli lepší ! :D Těšim se na další díl ! ;)) :D

2 Mary Mary | 11. june 2012 at 18:47 | React

Chudak dost si toho prozila. A je hezky že ji Liam utesuje. :) Další díl rychle!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement