Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Gotta Be You 21.part

17. june 2012 at 16:12 | Cath!e |  Gotta Be You
Prosím, prosím, prosíííííím komenty :) ♥




"Měli bysme Louiho někam vytáhnout a rozptýlit." řekla jsem a posadila se na gauč vedle Harryho. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a on mě políbil do vlasů.

"Dneska nemůžu. Slíbili jsme s Gemmou mámě, že s ní pojedeme na nákupy." zamručel otráveně a já k němu zvedla pohled. "Nechce se ti??" zeptala jsem se a on se mi podíval do očí. "Raději bych byl s tebou." vysvětlil jednoduše a já se pousmála. Lehce jsem ho políbila na rty a pak se na něj usmála.

"Tak s ním půjdu sama. Je blbý, že toho tady moc není, ale tak si zajdeme na kávu, do kina." řekla jsem a podívala se Harrymu do tváře. Jen zamračeně poslouchal, co říkám.

"Copak je??" zeptala jsem se a on se mi podíval do očí. "Nelíbí se mi, že bys měla jít s ním sama. Je to sice můj nejlepší kámoš, ale... vždyť El se s ním teď rozešla a nelíbí se mi představa, že bys ho měla utěšovat." zamračil se a já ho s úsměvem pohladila po tváři. "Broučku, vždyť o nic nejde. Věř mi trochu." "Tobě věřím, ale jemu ne." zabručel a já se zasmála. Na jeho tváři se objevil nechápavý výraz.

"Jsi tak roztomilý, když žárlíš." špitla jsem a následně přitiskla své rty na jeho. Bylo nám jedno, že každou chvíli může kdokoliv přijít a vidět nás. Po chvilce jsem se od něj oddálila, ještě mu vlepila malou hubičku a lehla si zpátky do jeho náruče. Bylo mi s ním tak krásně a cítila jsem se v bezpečí.

Když se ale z chodby ozval křik, tak jsme oba vylekaně vyskočili na nohy a běželi tam. Gemma stála strnule u vchodových dveří, v ruce křečovitě svírala obálku s dopisem a jen na něj vyjeveně hleděla. "Gee, co se stalo??" zeptala jsem se, stoupla si vedle ní a nakoukla do dopisu.

"Já... oni... ááá" zapištěla znovu, vrhla se mi kolem krku a začala se smíchem skákat. Nechápavě jsem se podívala na Harryho, který nás jen se smíchem pozoroval. "Uklidni se a konečně mi řekni, co se děje." řekla jsem a podívala se do jejího rozzářeného obličeje.

Zhluboka vydechla a šťastně se usmála. "Víš, před pár měsíci jsem poslala životopis do jednoho módního časopisu. Nikdy by mě nenapadlo, že se ozvou. Pozvali mě na pohovor." vypískla tu poslední větu a znovu mě objala. "To je úžasný." "Bože, nemůžu tomu uvěřit." vydechla a konečně mě pustila. Vydali jsme se do kuchyně, kde zrovna snídali Liam, Niall a Zayn a ona pořád zářila jako sluníčko.

"Mám strach." strnula najednou a já se zasmála. "Nemáš se čeho bát." pohladila jsem jí po ruce a ona na mě upřela své vystrašené oči. "Pojedeš se mnou??" zeptala se mě a já překvapeně vytřeštila oči. "A-ale...." "Prosím. Když tam pojedu sama, tak se nedokopu k tomu, abych tam šla." zaprosila a já se usmála. "Kdy?? Kde??" "Za čtyři dny v Londýně." "Fajn." vydechla jsem a ona mě zase s pískotem objala. Vyskočila na nohy a se zpěvem odtančila z místnosti.

"Co??" zeptala jsem se, když jsem se podívala do Harryho zamračeného obličeje. Jen zavrtěl hlavou a vzal si kousek nakrájeného jablka, které bylo na stole.

Nevěnovala jsem pozornost tomu, když bouchly domovní dveře a pořád se nechápavě dívala na Harryho. Když se ale v kuchyni objevila Anne s plnými taškami jídla, tak jsem se na ní otočila. "Dobré ráno." usmála se, kluci se hned zvedli a ochotně jí pomohli. "Děkuju." vydechla a zmoženě se posadila vedle mě. "Konečně doma." zasmála se. "Myslím, že s návštěvami u příbuzných mám zase na dlouho pokoj." řekla, zase vstala a začala uklízet jídlo, které kluci vyndavali z tašek. Vstala jsem a vydala se do pokoje, kde jsem spala. Konečně jsem se převlékla z pyžama a trochu se upravila.



"Broučku, potřebuju, abys mi dal vyprat věci co si chceš vzít sebou." uslyšela jsem Ann, než jsem vešla zpátky do kuchyně. Harry jen s plnou pusou zabručel neurčitou odpověď. "Bože, sotva jsi chvilku doma a už mi zase odjedeš." povzdychla si. Odjíždí?? Nechápala jsem, proč se mi o tom ani slovem nezmínil. Smutně jsem sklopila pohled a odhodlaně vešla. Nikdo mi nevěnoval pozornost, všichni si hleděli svého jídla, jen Harry ke mně zvedl své oči. Nechápala jsem jeho pohled, tak jsem se raději podívala jinam.

"Už bych asi..." "Můžu s tebou mluvit??" přerušil mě najednou Harry a já se na něj překvapeně podívala. Pohledy všech se najednou nenápadně otočily na nás. "Ehm, j-jo." vykoktala jsem, Harry vstal a odešel z místnosti. Nechápavě jsem se vydala za ním, po schodech nahoru až do jeho pokoje.

Zavřela jsem za námi dveře a nechápavě složila ruce na prsou. Harry párkrát nervózně přešel místnost a prohrábl si vlasy. Pak se na mě otočil a já ho pohledem pobídla, aby už konečně řekl svou myšlenku.

"Jedeš s Gemmou do Londýna??" zeptal se a já nechápavě přikývla. "Vždyť jsi tam byl, slyšel jsi to." řekla jsem a on jen sklopil pohled. "A-ale já.... myslel jsem, že budeme spolu." "Vždyť tam nejedu na dlouho." zasmála jsem se nechápavě. "Mohli jsme se ale nejdřív domluvit." "Počkat." zasmála jsem se. "Mám se tě ptám na povolení, jestli pojedu se svou kamarádkou pryč??" zeptala jsem se nechápavě a on sklopil pohled. "Nebudu se s tebou hádat o takových blbost. Vůbec nechápu, kam tím míříš." zavrtěla jsem hlavou a už sahala po klice, když mě zastavil. Chytl mě za ruku, otočil k sobě a objal kolem pasu. Zastrčil mi za ucho jeden neposedný pramínek vlasů a pak mě s úsměvem pohladil po tváři.

"Já jen... prostě jsem chtěl být s tebou než..." zarazil se a sklopil pohled. "Než??" pobídla jsem ho a on se mi podíval do očí. "Než odjedeme s kapelou do Švédska." řekl jen potichu a sklopil pohled. Zamračeně jsem od něj odstoupila.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Mary Mary | 18. june 2012 at 13:27 | React

On jí odjede to je škoda. Mohla by jet s ním. Rychle další díl prosím! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement