Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Gotta Be You 18.part

2. june 2012 at 16:39 | Cath!e |  Gotta Be You
Táákže nový dílek je tu :) snad se bude líbit a prosím komenty :)




"No to je mi ale milé překvapení." snažil se Harry říct s vážnou tváří, když mi hned otevřel dveře, sotva jsem zaklepala. Ale nakonec se stejně začal smát a já s ním. "Ty jsi mě vyhlížel, co??" zašeptala jsem směrem k němu a vešla dovnitř. Harry mě chytl za ruku a přivinul k sobě. "Musel jsem zkontrolovat, jestli dorazíš v pořádku." usmál se nevinně a lehce mě políbil na rty.

"Harry, kdo to byl??" uslyšeli jsme volání z kuchyně a rychle se od sebe oddálili. "Ahoj Katie." usmála se na mě Gemma. "Pojď, Liam vaří. Je to bašta." řekla se smíchem a zase zmizela v kuchyni. "To bylo o fous." oddychla jsem si a s Harrym jsme se zasmáli. Chytl mě za ruku a pomalu jsme zamířili do kuchyně. Těsně před tím, než jsme vešli mě ale zase pustil.

"Dobré ráno." usmála jsem se na kluky. Ty mi jen s plnou pusou zamumlali neurčité pozdravy a dál se věnovali svým plným talířům. "Louis snídat nebude??" zeptala se Gemma a podívala se na Liama.

"Ani mi o něm nemluv. V pokoji jen nechal vzkaz, že musel odjet." řekl a ostatní na něj upřeli své pohledy. "A co se stalo??" zeptal se zvědavě Niall, ale Liam jen pokrčil rameny.

"Odjel do Londýna za El." řekla jsem jako by nic a teď se pohledy všech stočily na mě. "Proč??" zeptal se překvapeně Zayn a já se na něj podívala. Nevěděla jsem, jestli jim mám říct pravdu, ale nakonec jsem se rozhodla, že to nechám na Louisovi.

"A proč nic neřekl nám??" zeptal se překvapeně Liam než jsem stačila odpovědět. "Všechno vám řekne, až se vrátí." usmála jsem se na ně, ale jejich podezřívavé pohledy nezmizely. "A proč se s tím svěřil tobě a ne nám??" zamračil se Niall a mě už pomalu docházela trpělivost pod náporem všech jejich otázek.

"Bože kluci, nechte jí být. Tak se svěřil Kate. Popravdě kdybych si mohl vybrat, tak bych se taky radši svěřil jí, než vám. Jste totiž děsný slepičí prdelky." umlčel je Harry a já se na něj vděčně usmála. "Slepičí prdelky, jo??" vypískl pohoršeně Niall a já se zasmála.



"Chtěl bych teď být s tebou sám." zašeptal mi Harry do ucha a já k němu otočila svůj pohled. Všichni jsme seděli na zahradě, ostatní se spolu o něčem bavili a nám nevěnovali pozornost. "Já s tebou taky." šeptla jsem mu s úsměvem do ucha a lehce ho pohladila po ruce.

"Musíme si tu včerejší noc někdy zopakovat." špitl a já se zasmála. Při té vzpomínce mnou projel elektrizující pocit štěstí. Jen jsem s úsměvem přikývla.

Když v tom bouchli vchodové dveře, všichni zmlkli a otočili se tím směrem. "Ahoj." pousmál se smutně Loui, mávnul na nás a zase odešel. "Co to mělo být??" zeptal se nechápavě Niall, ale já jen zavrtěla hlavou.

"Jdu za ním." řekla jsem a vstala. Bylo mi jedno, jak moc to ostatním přišlo divné. Rychle jsem vběhla do domu a rovnou se vydala do pokoje, kde byl on.

Lehce jsem zaklepala na dveře, ale ozvalo se jen protivné zabručení. Bez vyzvání jsem tedy nakoukla do místnosti. Loui seděl na posteli, s hlavou v dlaních a nevěnoval mi pozornost.

Posadila jsem se vedle něj a pohladila ho po zádech. On ke mně zvedl své smutné oči a já ho objala. Nechtěla jsem na něj tlačit s tím, aby se mi svěřil. Loui mi objetí opětoval, položil si hlavu na mé rameno a zhluboka si povzdychl. Poté se oddálil a já se na něj povzbudivě usmála.

"Nebyla tam. Odjela na několik týdnů fotit nějaké oblečení. Všechno to bylo zbytečné, jsem takový blbec." dořekl rozčíleně a vstal. "Loui, nic nebylo zbytečné. Aspoň sis uvědomil, jak moc je pro tebe důležitá. A myslím, že i ona to ocení. Jen počkej, až se vrátí. Musíš tomu dát čas." usmála jsem se a on se posadil zpátky vedle mě.

"Děkuju." řekl jen a objal mě. S úsměvem jsem ho pohladila po zádech. "Nemáš zač." odpověděla jsem a on se oddálil.

S úsměvem se mi zahleděl do očí. Po chvilce jsem se jen zamračila. Jeho pronikavý pohled mi byl nepříjemný. "Co je??" zeptala jsem se a nervózně se zavrtěla. "Harry ani netuší, jaké má štěstí." řekl. Po chvilce tupého zírání mi došla jeho slova a jen jsem horlivě zavrtěla hlavou.

"Ale my ..." "Nemusíš mi to vymlouvat. Vidím, jak se na sebe díváte, jak on se na tebe dívá." dodal a usmál se. Jen jsem stydlivě sklopila pohled.

"Nechtěla jsem, aby se to vůbec stalo." přiznala jsem smutně. "Proč??" zasmál se nechápavě a já se mu podívala do tváři. "Je to tak nezodpovědné. Kdyby se něco stalo, budu ta špatná já. Já budu ta, co za vše může." řekla jsem svou myšlenku, ale Loui se opět jen zasmál.

"Hrozně Harryho podceňuješ. On dokáže bojovat za to, co chce." řekl mi s úsměvem a já přikývla. "To už jsem poznala." přiznala jsem a zase sklopila pohled. Přišla jsem si najednou tak strašně čitelná a bezbranná. Jako by mi viděl přímo do duše.

"Jsem nezodpovědná a sobecká a, a..." "Zamilovaná." dodal za mě s úsměvem Loui a já k němu zvedla pohled. To bylo to slovo, které jsem hledala. Přikývla jsem a pousmála se. Byla jsem tak bláznivě zamilovaná, že to snad ani nebylo možné. "Ale nezodpovědná a sobecká rozhodně nejsi." řekl ještě a já se na něj usmála. On mě chápal. Prožíval teď něco podobného jako já. Měl zmatek v citech, které choval k milované osobě. A oba jsme byli rozhodnuti za ně bojovat.

"Děkuju." usmála jsem se na něj a objala ho kolem krku. Louis se jen zasmál. "Ty mi nemáš za co děkovat, to já tobě." řekl mi do ucha.

Najednou někdo zaklepal a já se od něj oddálila. Když se ve dveřích objevila Harryho hlava, tak se mi na tváři okamžitě objevil obrovský úsměv.

"Vidíš?? Co jsem říkal." zasmál se Loui a cvrnkl mě do nosu. "Neruším??" zeptal se zamračeně Harry a zavřel za sebou dveře. "Ty nikdy." usmála jsem se, vstala a přešla pokoj k němu. Objala jsem ho kolem krku, stoupla si na špičky a přitiskla své rty na jeho. Harry zůstal jen chvilku zaraženě stát, pak mě ale objal kolem pasu a přitiskl k sobě.

S úsměvem jsem se od něj oddálila a ještě mu vlepila malou hubičku. Harry přesunul svůj nechápavý pohled ze mě na Louise a ten se na něj jen usmál.

"A-ale já myslel..." "Všechno ví." přerušila jsem ho a pohladila ho po zmatené tváři. "Nevím jak, ale vše poznal." vysvětlila jsem a oba jsme se na Louiho podívali.

"Ještě abych to nepoznal. Ta zamilovanost z vás přímo srší." zasmál se a já svůj pohled upřela do Harryho očí. Byly tak krásné a v tu chvíli byly jen mé.

"Chápu to dobře, že mám mlčet??" zeptal se ještě Loui a já se na něj podívala. Jen jsem přikývla a přitulila se k Harrymu, který mě něžně tiskl v pevném objetí.
 

2 people judged this article.

Comments

1 TaWnY ChOcOlAtE :-* TaWnY ChOcOlAtE :-* | Web | 2. june 2012 at 16:47 | React

AwOyKy, SuPeR BlOcZeK, kUkNeSh nA MoY? :*** ;-**

2 Lily<3 Lily<3 | Web | 2. june 2012 at 16:55 | React

Wow!!! nádhernej díl :))

3 Zajda Zajda | 5. june 2012 at 15:14 | React

píšeš nádherně! uplně jsem se do tvých povídek zamilovala! :D:)

4 Mary Mary | 6. june 2012 at 19:12 | React

super díl :) těším se na další ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement