Všechny reklamy pište SEM!!!!.... Jinak je ignoruji a mažu.
Pokud píšeš FFku a chtěla bys jí zveřejnit na mém blog, tak mi napiš TADY

Gotta Be You 10.part

16. may 2012 at 23:49 | Cath!e |  Gotta Be You
Že by že by?? :D


"Už budu muset jít." zamračil se Tom a vstal. Taky jsem se vyšvihla na nohy a pousmála se. "Už je vážně pozdě." řekla jsem překvapeně při pohledu na své hodinky, které ukazovaly, že za pár minut bude půlnoc. Na zahradě už skoro nikdo nebyl, ale nám to bylo jedno. Celý večer jsme se bavili jen spolu, bylo to s ním úžasné, ale... jako by se najednou vytratilo to, co jsem k němu celé ty roky tajně cítila. To kouzlo bylo najednou pryč. Doprovodila jsem ho až ke dveřím, kde jsme se rozloučili, ještě mi vtiskl polibek na tvář a odešel.

S úsměvem jsem se vrátila na zahradu a posadila se do křesla vedle Nialla, který už jen stěží držel očka otevřená. Podívala jsem se na ostatní, kteří se o něčem mezi sebou zaujatě bavili. Najednou ke mně s úsměvem přiskočila Gee, až se chudák Niall vylekal a skoro spadl.

"Tak co??" usmála se zvědavě, ale já jen zavrtěla hlavou. "Nic." pousmála jsem se. "Nelži. Viděla jsem ty vaše pohledy. Zamilované pohledy." dodala a já se zasmála. Jak ráda bych byla, aby to byla pravda. Konečně se mi po takových letech naskytne možnost, ale já měla hlavu plnou někoho jiného.

"Jo, on je skvělý, ale... já nevím, nepřeskočila jiskra." zamračila jsem se a ona se mnou. "To mi ani neříkej." zamračila se a já uslyšela smích. "Říkal jsem to." zatleskal nadšeně Louis a došel k nám. "Dlužíš mi dvacku, Stylesová." zasmál se a posadil se k nám. Gemma se jen zamračila a já na ně nevěřícně vykulila oči. "Vy jste se vsadili??" zeptala jsem se a oni se nevinně usmáli. "Tvrdila mi, že jsi do něj zblázněná a nedala na mé dlouholeté zkušenosti." vysvětlil jednoduše a provokativně Gemmu píchl do ramene. Ta se jen nervózně zavrtěla a podívala se na mě.

"A já ti tak věřila." zamumlala směrem ke mně a podívala se na Louise. "Příště vyhraju já." "Žádný příště nebude." zarazila jsem je rovnou a oba se na mě překvapeně otočili. "Vsázet se o takové věci, že se nestydíte." zamračila jsem se a vstala. "Jste jak malí." řekla jsem jim ještě, vzala do rukou své boty a vydala se k odchodu. "Dobrou." zamávala jsem ještě na Zayna s Liamem, kteří se něčemu společně smáli. Mávli mi nazpátek a já vešla do jejich domu.



Vydala jsem se tmavou a tichou ulicí k našemu domu. Svítilo tam jen pár pouličních lamp, ale byl na nádherný pohled. Milovala jsem tohle město a vidět ho takhle v noci bylo nepopsatelné. Když jsem za sebou uslyšela kroky, tak jsem se vylekaně otočila.

"Vyděsil jsi mě." zamračila jsem se na Harryho, který se pomalým krokem blížil ke mně. Vlastně jsem ho celý večer neviděla, od té doby, co jsem od něj tak zbaběle utekla. "Promiň." pousmál se a došel ke mně. "Chtěl jsem s tebou mluvit, ale celý večer jsi neměla čas." zamračil se a já se pousmála. Chvilku se zdálo, jako by žárlil.

"Tak spusť." pobídla jsem ho s úsměvem a on ke mně zvedl pohled. "Jde o tu věc.." "Počkej!!" zarazila jsem ho rovnou, než stačil vyslovit svou myšlenku. "Promiň, ale nechci se o tom bavit. Prostě jsme podlehli síle okamžiku, ale v čas jsme to zastavili." pousmála jsem se nadějně, ale on jen zavrtěl hlavou. "Chtěl jsem to a myslel jsem, že ty taky." vysvětlil a já sklopila pohled.

"No právě." zabručela jsem polohlasem, ale určitě mě slyšel. "Prosím??" zeptal se a já se mu podívala do očí. "Taky jsem to chtěla a to je to špatné." vysvětlila jsem zamračeně, ale on se jen zasmál a vzal můj obličej do dlaní. Upřel na mě své krásné oči, až jsem nevydržela a pohled raději stočila jinam.

"Nechápu to." přiznal a pustil mě. "Co na tom nechápeš?? Jsi Gemmin brácha, její malý bráška. Prcek Harry a mně najednou dochází, že se mi líbíš. Víš jak mě to děsí?? Jsi prostě zakázaný ovoce." dořekla jsem nabručeně a na jeho zamračené tváři se objevil úsměv.

"Už dávno nejsem prcek." vysvětlil. Jistě, že už nebyl. Byl vyšší než já, dalo by se říct, že už je muž, ale já ho prostě pořád viděla jako toho malého chlapce, kterého jsme s Gemmou učili plavat. On, který se plácal na mělčině s křidýlky a křičel, že se utopí.

"Bože, vždyť jsi o dva roky mladší a ještě ke všemu brácha mé nejlepší kamarádky." "O rok a půl." opravil mě zamračeně a já se jen pousmála. Pohladila jsem ho po tváři a pak ho na ni následně políbila. "To je jedno. Prostě to nejde." zavrtěla jsem definitivně hlavou a otočila se k odchodu.

"Jasně, ale kdyby se jednalo o Liama nebo Louise, tak by si neváhala, co??" uslyšela jsem jeho jedovatý hlas a naštvaně se na něj otočila.

"Sakra, celou dobu ti tu vykládám, jak jsem do tebe zblázněná, ale jistě. S nimi bych do toho šla." zařvala jsem na něj naštvaně, ale až když se na jeho tváři objevil úsměv, tak jsem si uvědomila, co jsem vypustila z úst.

Harry ke mně pomalu přistoupil, ale já byla natolik ochromená, že jsem nedokázala ustoupit. Opatrně vzal můj obličej do dlaní, ještě se mi s úsměvem zahleděl do očí a pak lehce přitiskl své rty na mé. Zůstala jsem zaraženě stát, nebyla jsem schopná jediného pohybu a popravdě jsem ani nechtěla. Jediné, co jsem si byla schopna uvědomit, byly jeho sladké rty na mých.

Když se ode mě oddálil, tak jsem nechala oči zavřené a on si opřel své čelo o mé.

"Bože, snažíš se mi to udělat ještě těžší, než už to je, Stylesi??" zeptala jsem se smutně a konečně se podívala do jeho tváře. Jako by neslyšel má slova a opět mě políbil. Tentokrát jsem nezůstala pozadu, objala jsem ho kolem krku a stoupla si lehce na špičky, abych ho měla co nejblíže. Harry se pousmál nad mou náhlou změnou chování, objal mě kolem pasu a vyzvedl do výšky.

Vždy jsem si přála tuto chvíli, stát v objetí s milovanou osobou, líbat ho a to se vším všudy. Lehce jsem pokrčila pravou nohu v koleni a doplnila tak náš zamilovaný polibek o gesto, které jsem tolikrát viděla v černobílých filmech.

"Harry." vydechla jsem, když mě položil na zem a já si hlavu opřela o jeho rameno. Políbil mě do vlasů, ale já se mu nedokázala podívat do očí. Nedokázala bych vidět ten šťastný obličej chvilku před tím, než ho opět raním.

"Promiň, ale vážně to nejde." špitla jsem ztěžka a se slzami v očích jsem rychle odešla domů. Už se mě ani nesnažil zastavit.
 

3 people judged this article.

Comments

1 já | 17. may 2012 at 15:31 | React

Á!!! Co mi to děláš? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement